Evropský šampionát v Maďarsku ještě probíhá, ale jeho maratonská část je již za námi. A pro nás byla velmi, velmi úspěšná. Ale popořádku. Po určité době jsme dokázali rozšířit reprezentační tým o nová jména, která se zdárně vypořádala s náročnými kvalifikačními kritérii a v Maďarsku serozhodně netratila. Největší radost nám ovšem udělala osvědčená jména dlouholetých reprezentantů, kteří znovu dokázali svoji příslušnost ke světové špičce, přestože v případě Jany Pechanové či Rostislava Vítka do ní patří již řadu let.
Mistrovství Evropy se trochu překvapivě konalo v „maďarském“ moři Balatonu po pouhých 4 letech, kdy se zde v roce 2006 konalo naposledy. Tehdy v Balatonalmádi, nyní o kousek dál, o 20 kilometrů, v Balatonfüred. Organizaci se dá jen těžko něco vytknout. Nadšení LENu pro open water a ochota místních byly úžasné a několikadenní soutěže běžely jak hodinky. Pravý opak je ovšem nutné řící o místě samotném. Na uzavřené pláži velkohotelu Marina, bez přístupu diváků, pokud pomineme vedlejší pláž, či parník Klára, který jezdil podél tratě každého závodu, bez vhodného zázemí pro média, na odlehlé trati do hloubi Balatonu daleko od břehu, kam ani dalekohledové oko nedohlédlo. Námitky vedoucích výprav, diváků i rodinných příslušníků byly odráženy s tím, že o všem rozhodovala „Budapešť“, nikoliv LEN, ten pouze závody zorganizuje, ale o místě nerozhoduje. Na lokalitě závodu se nejspíše podepsal i rozpor mezi maďarskou plaveckou federací, která závod pořádala nyní, a dálkoplaveckou federací, která je v Maďarsku samostatná a pořádala dokonalé ME před 4 lety. Na druhou stranu je nutné říci, že trať byla výborně vytyčena a vedena v ochranném pásmu, které bylo speciálně vybójkováno a nesměly do něj vplouvat žádné lodě, na což dohlíželo asi deset člunů vodní policie, která okamžitě jakékoliv plavidlo z prostoru vyháněla. Přesto dálkoplavecké soutěže mistrovství Evropy doprovázel zájem médií, ovšem bylo vidět, že hlavně ze zemí, kde jejich zájem skutečně odpovídá velikosti a popularitě sportu a nikoliv veřejnoprávní nespravedlnosti, jak je tomu u nás. Takže o své nejlepší záběry se neustále přetahovaly televize německé, italské, francouzské, ruské, španělské a maďarské.
Konkurence se k Balatonu sjela obrovská, vždyť startovali hned 4 z 6 čerstvých mistrů světa z kanadského Robervalu (Němec Thomas Lurz 5km, Italové Valerio Cleri a Martina Grimladi 10km a Nizozemka Linsy Heister 25km), kde Evropané vůbec dominovali – získali 13 z celkových 18 medailí. Navíc startovali dvojnásobní mistři Evropy z Balatonu 2006 (Lurz 5 a 10km a Němka Angela Maurer 10 a 25km) a mistryně Evropy z roku 2006 na 5km Jekatěrina Seliverstova a mistři Evropy z Dubrovníku 2008 (tehdy se ME v DP plavalo v září separátně od ME v plavání, kvůli jeho březnovému termínu v Eindhovenu) Larisa Ilčenko (10km), která je historicky nejúspěšnější maratonkyní s jejím stříbrem z Pekingu a 8 tituly mistryně světa, Thomas Lurz na 10 km, který je zase nejúspěšnějším mužským maratoncem s bronzem z Pekingu a 9 tituly mistra světa, Řek Spyridon Gianniotis (5km), již zmíněný Valerio Cleri (25km), Italka Rachel Bruni (5km) a Španělka Margarita Dominguez (25km). Vyjma Francouze Gillese Rondyho, který vyhrál na Balatonu 2006 25km, tak byli v Maďarsku na startu všichni evropští šampióni posledních dvou kontinentálních mistrovství. Stejně tak čerství vítězové celkového Evropského poháru Maďarka Eva Risztov a Němec Andreas Waschburger.
5-kilometrový závod se na ME plave jako časovka s individuálním startem v minutovém intervalu. Pořadí, ve kterém plavci startují, se náhodně losuje. Takový závod, obzvláště na Balatonu, kde se pětka plavala půlkilometrovou spojnici k hlavnímu kurzu a následně dva kilometry tam a dva zpět a opět spojnicí zpět do cíle, nahrával bazénovým rychlíkům. To se v závodě žen nakonec potvrdilo, vždyť všechny tři medailistky budou vedle maratonů startovat i v budapešťském bazénu. Vyhrála 26-letá Ruska Jekatěrina Seliverstova, pro kterou to byl již druhý evropský titul po Balatonu 2006, a za ní se překvapivě seřadily dvě Řekyně – velezkušená 31-letá Marianna Lymperta za 19-letou novickou Kalliopi Araouzou (na prvním snímku z leva Araouzou, Seliverstova a Lymperta). Nás všechny, i Janu Pechanovou samotnou, ovšem nejvíce potěšilo její 4. místo, potvrzující její návrat mezi medailové adeptky na světových soutěžích i její letošní vynikající formu. 13. místem se neztratila ani Silva Rybářová.
Historický zápis Řekyň na 5 kilometrů ještě výrazněji převýšil historický triumf Italů ve stejné disciplíně. Hned první tři místa, což nemá v historii obdoby, obsadili Italové – zlatý 26-letý Luca Ferretti, stříbrný 31-letý Simone Ercoli a bronzový 31-letý Simone Ruffini, který se ovšem o bronz musel dělit s obhájcem titulu 30-letým Spyridonem Gioanniotisem. Na evropském šampionátu mohou v jedné disciplíně startovat hned tři borci z jedné země a tady je nesmírně zajímavá skutečnost potvrzující velmocenské postavení Itálie, Německa a Ruska (ostatně tyto tři země získaly 99 medailí ze 160, které se kdy v dálkovém plavání na ME rozdávaly). Nepočítaje-li Řeka Gianniotise, za třemi Italy se srovnali tři Němci a za nimi tři Rusové. Pro nás potěšující je 11. místo vytrvaleckého novice naší výpravy, byť v bazénu dávno glorifikovaného, Květoslava Svobody, který prokázal svoji výjimečnost a umístil se právě ze výše uvedenými velmocenskými trojicemi i přes velké vlny, které mu jeho misi znesnadňovaly. Jan Pošmourný vybojoval 19. místo, když dokázal porazit některé bazénové specialisty, kteří se představí i v bazénové části ME v Budapešti (Ukrajinec Ukradyga), a další náš premiant Lukáš Jachno skončil 24.
Nejsledovanějším a rovněž nejsilněji obsazovaným závodem je již tradičně olympijská desítka. A v ní se povedl zlatý hattrick 31-letému Thomasu Lurzovi, který titul obhájil po Balatonu 2006 i Dubrovníku 2008 a znovu tak zvýšil své ambice, které již dávno neskrývá – získat olympijský titul v Londýně 2012. Dokázal znovu porazit Valeria Cleriho, na kterého „zbylo“ stříbro a 27-letého Rusa Jevgenije Dratčeva, který vybojoval bronz (na druhém snímku zleva Cleri, Lurz, Dratčev). Rostislav Vítek vybojoval 13. místo, dokázal i ve svých 34 letech, jako nejstarší muž na balatonských startovních listinách, že nejlepším z našich, a dokázal porazit i čerstvého ME na 5km Ferrettiho, vítěze EP a bazénového specialistu Waschburgera, Rusa Djatčina, Francouze Venturiho (pozdějšího medailistu na 25km), bývalého juniorského mistra Evropy Charleswortha a další. 28. doplaval Jan Pošmourný, pouhé 2 minuty za Rosťou, přesto za ním zůstali např. stříbrný z Pekingu David Davies, Ir Bryan, kterého známe z Pardubic a další. Startovka i výsledovka jen dokreslují úvodní větu tohoto odstavce. Co jméno, to velice silný soupeř.
Totéž v bleděmodrém platilo i pro ženskou desítku. V ní nakonec dokázala zvítězit čerstvá mistryně světa na 25km 22-letá Holanďanka Linsy Heister, která si ve finiši poradila s 20-letou Italkou Giorgií Consiglio a 35-letou veteránkou Angelou Maurer z Německa, která již na stejné trati má zlato z před čtyř let. Janě Pechanové se dařilo i na této dvojnásobné trati a vybojovala 5. místo, z něhož měla opět velikou radost, byť k bronzu jí chyběly pouhé dvě vteřiny a jak vypadá bronz z ME ví Jana právě 4 roky, kde rovnou dva vybojovala právě na Balatonu. Jana dokázala v závodě porazit domácí bazénovou hvězdu Evu Risztov, čerstvou mistryni světa Martinu Grimaldi, čerstvou mistryni Evropy na 5km, obě řecké medailistky na 5 km, olympijskou medailistku Patten a další. 20. místem se představila megastar Larisa Ilčenko, která se již od loňského mistrovství světa v Římě, kdy byla poprvé po letech sesazena a tehdy byla poprvé „až“ stříbrná, nemůže najít a doslova jen paběrkuje.
Poprvé v Dubrovníku se plaval tzv. Team Event, časovka smíšené trojice, ve které plavou tříčlenné hlídky v minutovém intervalu a počítá se čas nejpomalejšího z trojičky v cíli. Je to samozřejmě o rychlosti, ovšem o rychlosti nejpomalejšího z trojice – zpravidla ženy, a o koordinaci, taktice, navigaci a tempu lídrů, kteří určují směr, tempo a pomáhají nejslabšímu článku týmu. Vzhledem k výsledkům ženské časovky na 5 kilometrů, ve které vybojovala Jana 4. místo (a byla zástupcem třetí země po Rusku a Řecku), se tak otevíraly divoké možnosti našeho týmu, který stál právě na Janě. Proto byli do týmu obsazeni naši nejzkušenější maratonci, kteří naplňovali uvedené kritéria, Rosťa Vítek s Honzou Pošmourným. Ti nakonec vybojovali skvělé 6. místo, když Jana plavala třetí závod ve třetím dnu, a vylepšili tak náš výsledek z Dubrovníku (tehdy Jana, Rosťa a Kuba Fichtl). Závod vyhráli Řekové, což již po výsledcích individuálních časovek nebylo takovým překvapením, před (znovu se opakují velmoci) Itálií, Ruskem a čtvrtým Německem.
Nejdelší 25-kilometrový maraton je zase tradičně koncentrátem zkušenosti a odolnosti. Mezi muži se titul podařilo obhájil Valeriovi Clerimu. Stříbro i bronz pak získali francouzští borci Bertrand Venturi a Joanes Hedel. Obzváště Hedelův bronz nás mrzí. V posledním pětikilometrovém kole, ve kterém plavali již v úniku Cleri pronásledovaný Venturim, se totiž u posledního občerstvovacího mola zastavil celý balík 6 plavců, kteří doplňovali tekutiny před finišem o bronz, a této situace využil zkušený 30-letý Hedel, který se před molem odpoutal od skupiny do velkého oblouku asi 20 metrů od mola, nasadil do finiše a, bohužel, zbylí plavci ho již nedokázali stáhnout, takže tento taktický manévr přinesl Francouzovi bronz. V samotném finiši ještě Rosťu Vítka férově přespurtoval Ital Stochino a Rosťa tak mohl slavit 5. místo, čímž si vylepšil dosavadní nejlepší 6. místo z ME, ovšem to ciknutí tady bylo zatím nejblíže. 
Libor Smolka, po vynikajícím úspěchu na MS, plaval po celý závod v balíku a teprve z předposledním kole trošicku v krizi ztratil, dokázal se ovšem z krize dostat a nakonec ještě porazit plavce, které měl v předposledním kole daleko před sebou. Bylo z toho velmi dobré 12. místo.
Ženský závod přinesl hned několik překvapení – vůbec největší překvapení ME bylo zlato Ukrajinky Olgy Bersněvové, která o dohmat porazila Angelu Maurer (cílová situace na třetím snímku).