GERTRUDE EDERLE (23.10.1906 – 20.11.2003)
První žena, která přeplavala Kanál La Manche
Getrude „Trudy“ Ederle byla dcerou německých imigrantů, narozená však byla již v USA. Její otec měl řeznictví v centru New Yorku, na Amsterdam avenue na Manhattanu. Rodina jezdila často na chatu v New Jersey, kde ji otec naučil plavat.
Plaveckou kariéru zahájila ve třinácti letech, kdy začala trénovat s Women’s Swimming Association of New York a lámat jeden plavecký rekord za druhým. Mezi lety 1921 a 1925 ustanovila 29 amerických a světových rekordů. V roce 1924 se účastnila Olympijských her v Paříži, odkud si přivezla 1 zlatou a 2 bronzové medaile. Propagovala efektivnější a rychlejší plavecký styl než v té době převládající prsa (a jiné, dnes již zapomenuté styly) – kraul. V roce 1925 v rámci přípravy na La Manche plavala 21 mil přes zátoku Lower New York Bay, z Manhattanu na Sandy Hook (přes 7 hodin).
Později téhož roku Women’s Swimming Association sponzorovala její první pokus na Kanále. Na rozdíl od dnešní praxe, většina pokusů v té době začínala z Cap Gris Nez ve Francii. Její první pokus 18.8.1925 se nezdařil, její trenér Jabez Wolfe ukončil proti její vůli plavbu 7 mil od cíle tím, že poslal jiného plavce, aby se jí dotkl a tím ji diskvalifikoval – po 9 hodinách ve velmi těžkých podmínkách. Kolovaly dokonce pověsti o úmyslné otravě jídla. Problém při prvním pokusu působily i brýle, které nebyly zcela těsné. To napříště vyřešila jejich dotěsněním nahřátým voskem.
Neúspěšný pokus v Getrudě vzbudil ještě větší odhodlanost a posedlost. Vrátila se následující rok doprovázená otcem, sestrou a novým trenérem, Thomasem Burgessem, jedním z pěti plavců, kteří již Kanál přeplavali. Během dnů čekání na pokus ve Francii si vymínila na svém otci, že nenechá nikoho ukončit pokus, dokud o to sama nepožádá.
6. srpna 1926 se Ederle, natřená směsí lanolinu, petroleje, olivového oleje a sádla, vydala ráno po 7. hodině na cestu. Moře bylo poměrně dost rozbouřené, její červená čepička se objevovala a mizela mezi vlnami. Burgess, který věděl, co vzdálenost mezi oběma břehy obnáší a kolik sil a času mohou plavci sebrat proudy, ji přesvědčoval, aby zvolnila a šetřila síly. „Neumím plavat pomaleji“, byla její odpověď. Ederle si udávala celou dobu rytmus tím, že si v duchu zpívala populární songy té doby.
Vlny ji bičovaly po většinu cesty. V určité fázi plavby jí ztuhla levá noha a měla problém kopat nohama. Burges navrhoval plavbu ukončit, volal na ni, ať vyleze z vody. „What for?“ (Proč?), odpověděla. Toto sousloví se stalo její značkou.
Na dohled od anglického břehu chtěl tentokrát ukončit plavbu lodivod, když šlo do tuhého. Loď byla tidem unášena do oblasti Goodwin sands, 10 mil dlouhé písečné mělčiny poblíž Dealu (město cca 10 km severovýchodně od Doveru), která už uvěznila stovky lodí. Nakonec se ale Trudinu otci, který byl na člunu a věděl, že je Trudy v pohodě, podařilo přesvědčit lodivoda, aby změnil kurs. Pro Trudy to znamenalo plavat proti velmi silnému proudu po dost dlouhou dobu. Byla si ale jistá, odhodlaná a neustále se posouvala vpřed, až nakonec přistála v Kingsdown mezi Dealem a Doverem v 9:40 večer v čase 14:39. Nejen že se stala první ženou, která přeplavala Kanál, ale ještě překonala mužský rekord o 2 hodiny!! Rekordní čas měl o to větší hodnotu, že byl učiněn v den, kdy bylo moře bouřlivé, dokonce byly zrušeny pravidelné parníkové linky a podle pozdějšího odhadu Channel swimming association by na klidné hladině mohl být až o dvě hodiny kratší.
Prémií za přeplavbu měl být pro Gertrudu červený roadster Buick. Její fanoušci ji po dobu plavby doprovázeli na remorkéru, kde byla zavěšena školní tabule, na kterou postupně po částech vykreslovali siluetu auta, aby ji motivovali. Po návratu do USA byla v New Yorku přijata jako hvězda. V New Yorku ji kapitán doprovodil na palubu, nad lodí kroužila letadla a sypala konfety a květy. Následoval oslavný průvod na Brodway mezi jásajícími davy, které ji podle jejího památného výroku vítaly slovy: „Hello, Miss What-For!“. Následovalo také setkání s prezidentem Coolidgem.
Když se Ederle vydávala na Kanál podruhé, získala kontrakt s New York Daily News a Chicago Tribune, který jí pokryl náklady na plavbu a přinesl také finanční bonus za exkluzivní práva na její příběh, který z uvedených deníků v krátké době učinil nejčtenější noviny v Americe. Další americká plavkyně, která se téhož roku 1926 ve Francii připravovala na Kanál, byla Lillian Cannon z Baltimore. Také ji sponzorovaly noviny – Baltimore Post, které se snažily vybudit rivalitu mezi ní a Ederle během týdnů strávených tréningem na francouzském pobřeží. Také na anglické straně Kanálu se také připravovaly dvě Američanky, Clarabelle Barrett a Amelia Gade Corson, na plavbu ve snaze stát se první ženskou překonatelkou Kanálu. Barrett a Cannon byly neúspěšné, ale 3 týdny po Ederle přeplavala Kanál Amelia Corson v čase o 50 minut pomalejším než Trudy (startovala také z Cap Gris Nez a v polovině plavby byla dokonce rychlejší, než Ederle, o cílovém čase ale rozhodly zhoršené podmínky v závěru plavby).
Ederle otevřela cestu a brzy ji následovali další: po 3 týdnech již zmíněná Amelia Corson a v září 1926 další 3 muži (každý z nich rychleji než Trudy, jistě povzbuzeni jejím úspěchem). Ženský rekord na Kanále ale odolal až do roku 1950, kdy jej vylepšila další plavecká legenda a 4-násobná překonatelka Kanálu – Florence Chadwick (z Francie do Doveru za 13:23 a rok poté první žena ve směru Anglie – Francie).
Gertrude Ederle se po svém úspěchu chystala se na kariéru v showbyznysu. Hrála sama sebe ve filmu „Swim Girl, Swim“, byl pro ní napsán a podle ní pojmenován populární song a dokoce i pojmenován nový tanec. Díky neschopnosti svého manažera ale o většinu příležitostí přišla a výdělek stačil tak akorát na živobytí. O pár let později přišla další pohroma, když při pádu ze schodů svého bytu utrpěla těžký úraz páteře ze kterého se léčila a rehabilitovala několik let.
Ederle od dětství špatně slyšela a od roku 1940 byla zcela hluchá. Zbytek života z větší části strávila výukou plavání pro hluché děti. Nikdy se nevdala a zemřela v listopadu 2003 ve věku 98 let. Je pochována na Woodlawn Cemetery v Bronxu.
„Lidé tvrdili, že žena nemůže přeplavat Kanál …“, říkala Ederle, „… dokazála jsem, že může.“ Stala se první ženou, která úžinu přeplavala a tím dláždila cestu nové roli a uznání ženy nejen ve sportu, ale i ve společnosti.