Včera byl na programu dálkoplavecké části světového šampiontu poslední závod – nejdelší maraton na 25 kilometrů. Vzhledem k počasí, které dál a dál ohřívalo vodu na pláži v místě konání závodu až k 30.4°C oficiální hodnoty před dnešním závodem (bohužel, poslední dny je jasno, 35°C ve stínu /feeling 39°C vzhledem k vlhkosti/, a to máme „štěstí“, protože na příští týden hlásí v Šanghaji „horka“ /nevím tedy, co je tu teď/ s dalším růstem teploty o 5-6°C), byli všichni zvědaví na to, jak závod dopadne z hlediska závěrů a doporučení vyšetřovací komise loňské tragédie Frana Crippena, která doporučila (ale FINA již kodifikovala do předpisů a řádů pro Světový pohár, ale nikoliv do pravidel jako takových) prvně v historii maximální teplotu vody pro dálkoplavecké závody (31°C).
Přesto se již den před závodem odhlásila ze závodu holandská výprava včele s obhájkyní titulu Linsy Heister z důvodů obavy z teplé vody. Do samotného závodu pak rovněž nenastoupilo několik dalších jednotlivých plavců (mj. i Lurz, který však tak dlouhý závod nikdy neplaval, oba Belgičané včetně Olympionika Ryckemana a oba Egypťané), žádná federace jako celek však oficiálně. Politikaření bylo vidět i na americké výpravě, po loňské tragické ztrátě F. Crippena nejvíce na očích, hlavně doma, která po předzávodním měření vody (oficiálně 30.4°C, ale některé výpravy neoficiálně naměřily i přes 31°C) rovněž odstoupila ze závodu, oficiálně to oznámila doma, v místě to ovšem nikdo nevěděl, a na druhou stranu umožnila (s veškerou podporou amerického týmu) plavat Claire Thompson, odvolávajíc se na americký zákon o amatérském sportu (Amateur Sports Act) zajišťujícím Američanům právo soutěžit…
Závod samotný se pak nesl ve třech znameních – jedním byla teplá voda, dále v průběhu závodu stoupající (po 2. kole 30.5°C, po 5. kole, tj. po 12.5km 31°C), druhým extrémně silná startovka i přes nenastoupení 6 mužů a 2 žen na start stále zbývalo 15 chlapů, tj. hned polovina startovky, kteří mohli na zlato dosáhnout, a třetím taktizování na předčasné ukončení závodu, jak bylo mnohokrát ze strany FINA avizováno. To bylo zřejmě hlavně po zmíněných 12.5km, kdy Australané dostali pokyn, aby šli do „posledního kola“, na což po dalším vývoji doplatili. Po 15. kilometru totiž FINA nedokázala potvrdit nově avizovaný postoj vůči příliš teplé vodě, nevyužila vyjímečnou příležitost, a oficiálně oznámila všem koučům, že teplota vody na trati kolísá mezi 30.5°C-31°C, že se již historický závodilo i v teplejších vodách (např. 33°C), že je zajištěna maximální bezpečnost, že 31°C je pouze doporučení a nikoliv závazné pravidlo, že vedoucí plavci nejeví žádné potíže, že výborní plavci musí být připraveni na všechny podmínky včetně teplé vody (to bylo dokonce předmětem hádek a urážek mezi některými z uvařených a zástupci FINA) a, aby předešla dalšímu taktizování, ze své pozice, s posvěcením lékaře FINA, technické komise i nově jmenovaného FINA Safety Delegate (bezpečnostní delegát), potvrdila, že závod se odplave bez jakýchkoliv dalších zásahů až do konce vypsané délky 25-ti kilometrů.
To již ovšem startovní pole začalo řídnout, jak se plavci přehřívali, odpadávali z balíku, který nervózně bušil do teplé vody v několika únicích a pokusech o změnu tempa vzhledem k avizovanému předčasnému ukončení závodu (vedle Australanů dostali pokyn posledního kola i Němci a vůbec všechny výpavy byly ve střehu a přetěžovaly vysílačkami frekvence). Ty roje byly na trati de facto tři, protože ženy odstartovaly do závodu hned 5 minut po mužích a okamžitě se rozpadly do dvou balíků se zvětšujícím se odstupem. Kolem těchto tří balíků se pak množili plavci, kteří se uvařili a zpravidla individuální boj vzdávali. Mezi nimi byli hned po 3 kole i Jana Pechanová, která se postavila na svoji teprve třetí pětadvacítku v životě a která poprvé přiznala, že takhle teplá voda je i nad její síly, a štrekařský specialista Rosťa Vítek, kterému tak i přes skvělou formu a přípravu nebylo na tomto šampionátu přáno. Jednou z důvodu střevních potíží, podruhé z důvodu extrémně teplé vody, která mu nikdy neseděla a nadále nesedí. Spolu s nimi z vody vylézali (ti, co se rozhodli dříve), či byli vytahováni (ti, co se rohodli později), či byli zachraňováni (ti, co se nerozhodli) další a další, včetně již zmíněné Američanky Thompson, Němky Mahn, Slovince Kerina, Australského železného muže Grimseyho či dokonce mistra světa Valeria Cleriho, který vzdával z 200-metrové ztráty (!). V horké vodě vzdalo 10 mužů a 4 ženy. Na titul si nakonec počíhal ten nejpovolanější – desetinásobný vítěz celkového světového poháru Petar Stojčev, který se v přetěžkých podmínkách dočkal svého prvního zlata a to ve svých 35 letech a při svém rekordním 12. šampionátu v řadě, což v plavání nemá obdoby. Stojčev ihned po závodě prohlásil, že to byl jeho poslední šampionát, do Barcelony 2013 se již nechystá, přestože se pokusí ještě kvalifikovat příští rok do Londýna (v Šanghaji se mu to na desítce nepodařilo). Uzavřel tak svůj účet s názvem mistrovství světa s 1 zlatou, 1 stříbrnou (Honolulu 2000) a 5 bronzovými medailemi. Pro stříbro si v dlouhém finiši, který pro sebe již dávno rozhodl Stojčev, doplaval trojnásobný mistr světa Vladimír Djatčin, který si již před tím na desítce Londýn vyplaval. Bronz si překvapivě vybojoval Maďar Csaba Gercsak, trénující paradoxně právě v USA. I za nimi se bojovalo o další umístění, ve kterých se prosazovali samí zkušení borci, jak již to u nejdelších tratí bývá – Hervas, Hedel, Kudinov a hned za ním fantasticky na podmínky v Šanghaji, které mu podle papírových předpokladů měly sedět úplně nejméně, Libor Smolka (na prvním snímku od J. Nalezeného Liborův finiš), který tak potvrdil již stabilní pozici mezi světovými nejdelšími štřekaři.
Ženy se na rozdíl od Stojčevoval dlouhého finiše s velkým náskokem bily až v cílovém koridoru a vítězně z něj vyplavala Brazilka Ana Marcela Cunha, která dokázala přespurtovat 36-letou veteránku a mistryni světa z Říma Angelu Maurer. Bronz vybojovala Italka Alice Franco, která sváděla po celou dobu závodu největší souboje se svojí reprekolegyní a slavnější Martinou Grimaldi, a životní úspěch si pak 9. místem vybojovala Silva Rybářová (na druhém snímku chlazena studeným ručníkem, vodou a ledem v cíli), která po celou dobu závodu vydržela ve vedoucím balíku, statečně bojovala i situacích, které ji nesedí, tj. v bitkách o pozici při občerstvování apodl, a která i v těchto horkých podmínkách doplavala ve větší pohodě než před rokem na Balatonu při své bolestivé premiéře na pětadváce a potvrdila tak svůj další výkonnostní vzestup a příslib do budoucna. Ta nejbližší pro ní, stejně jako pro dalšího reprezentanta Honzu Pošmourného, představuje Univerziáda, kde dálkové bude mít premiéru a kde nás oba budou reprezentovat, a to znovu v Číně – v Shenzenu již za 2 týdny.
V hodnocení národů jsem získali 15. místo mezi 43 zeměmi, přestože jsme nenastoupili do Team Eventu, poprvé jsme obsadili pětadvacítku hned 4 plavci a vybojovali hned 4 umístění v první desítce a k tomu jedno 20. místo. Předáváme štafetu plavcům do bazénu v Oriental Sports Centra.