Teplota vody 18,5 stupně naměřená těsně před startem pětikilometrového závodu na MEJ v Navii sice našim odolným zástupcům vyloženě seděla, nicméně svěží atlantický větřík, který ještě předcházející den rozvlňoval řeku, zcela ustal a naprosto rovná vodní hladina naopak zvýšila šance plavců, jejichž přirozenějším závodním prostředím je spíše bazén.
Oba individuální pětikilometrové závody – juniorů i juniorek – si byly v lecčems podobné. V obou případech domácí Španělé, motivovaní bouřlivou diváckou podporou, nasadili vražedné tempo a roztrhali startovní pole, aby nakonec k velkému zklamání početného obecenstva skončili bez medaile, stejně jako vysoce ambiciózní Rusové, kteří rovněž po většinu doby aktivně kontrolovali čelo závodu. Závěr vždy patřil zástupům německého týmu. Mezi ženami dominovala Svenja Zihvler, evropské zlato ze soutěže mužů pak vybojoval Rob Muffels. Početněji zastoupená družstva plaveckých velmocí, především Španělska, Velké Británie, Německa, Ruska a Itálie, se snažila, alespoň v úvodu závodu, spolupracovat v rámci národního týmu – diktovat tempo a blokovat ostatní plavce. Bojovalo se nesmírně tvrdě, hlavně mezi něžnějším pohlavím nechybělo stahování za nohy, kopání soupeřek, strhávání brýlí a čepičky, údery loktem, natlačování na bójky…
Pro trojici našich zástupců se závod vyvíjel a v podstatě i skončil obdobně. Jan Kútnik a Vít Ingeduld mezi juniory i Lenka Štěrbová mezi juniorkami začali výrazně ostřeji, než bývá zvykem při domácích soutěžích, zhruba k první 800 m vzdálené bójce drželi kontakt s nejlepšími, ale v rozhodující chvíli, kdy se roztažené startovní pole rozdělilo do dvou hlavních skupin, zůstali v té druhé. Tam si pak počínali velmi aktivně, hlídali čelo balíku a zachytávali nástupy soupeřů. Kluci plavali po většinu závodu spolu, až v nájezdu do posledního kola si Víťa po kolizi s jedním ze soupeřů musel znovu narovnávat brýle, ztratil asi deset metrů, do brýlí mu ale stejně dál teklo a do závěrečného sprintu druhé skupinky už neměl šanci zasáhnout. Víťa byl 25. místem trochu zklamán, zvlášť když věděl, že měl na víc, ale nutno zdůraznit, že před naším reprezentantem (ročník 1994) doplavalo jen pět stejně starých závodníků, ostatní byli buď ročník 1992 nebo 1993. V otevřených vodách podstatně ostřílenější Honza Kútnik, který si prakticky od srazu na pražském letišti stěžoval na zhoršující se zdravotní stav (zánět zvukovodu, bolest hlavy a kloubů, celková malátnost) a ještě dvě hodiny před startem zvažoval, zda vůbec nastoupí, předvedl úchvatný dlouhý finiš a nikomu ze soupeřů druhé vlny, včetně dvou Španělů (!), Izraelce, Itala a Belgičana, nedal šanci. Odměnou mu bylo nejen cenné umístění (18.) v první polovině startovního pole, ale i přezdívka „Dlouhá Pechy“, asociující jistou nepřehlédnutelnou podobnost s naší legendární reprezentantkou, pověstnou složitými předstartovními stavy, které zpravidla vyúsťují v konečný výborný výsledek J. Lenka Štěrbová po většinu závodu táhla čelo asi desetičlenné skupiny, v níž jí občas sekundovaly Francouzka, Polka, Švédka a Holanďanka, zatímco „staré známé“ z Evropských pohárů Izraelky Pinsly a Amit se jen vezly a spoléhaly na finiš. Naše reprezentantka se v posledním kole pokoušela odjet, balík se roztrhal, odpadly Portugalka, Kypřanka a Ukrajinka, ale nejsilnější soupeřky vydržely a tak rozhodoval 140 metrový sprint od poslední bójky. Po nájezdu do přístavu se boj zúžil na trojici tvořenou Eňou, Francouzkou Adeline Furst a Izraelkou Chen Pinsly. Eňa měla v posledních metrech nejvíce sil a o dohmat vybojovala 19. příčku. Každý z našich si z rozhodně ne v rukavičkách vedeného závodu odnesl nějakou tu bouli či šrám, všichni mají také odřeniny způsobené slanou vodou, nicméně jede se dál, český tým čeká sobotní časovka smíšených družstev.