„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu…“ – však ten výrok určitě znáte. Pohled do knihovny při návštěvě řekne často víc než obšírné, formální postižené rozhovory. Moje knihovna je poznamenána profesní deformací: Fyzika, matematika, strojírenství, encyklopedie, ale také významní autoři z oboru historického a slavní romanopisci. Mezi tou elitou se poněkud tísní skromná kniha s názvem „Sám ve víru zdymadel“. Její autor, Václav Židek, mi ji kdysi předal s věnováním jako osobnímu příteli, který se na ní svým skrovným podílem také účastnil.
Téměř s obtížemi si lze dnes představit, že by se někdo inspiroval osobou Richarda Halliburtona, cestovatele, pilota, výzkumníka a kdoví co ještě. Nicméně – stalo se! Tím inspirujícím se byl právě autor zmíněné knihy, výborný plavec, sportovní otužilec a propagátor tohoto sportu doma i v zahraničí. Plaval ze Slap do Prahy bez zastávky, proplul všemi zdymadly a to nejednou, podruhé i s Františkem Venclovským, o jehož osobě v souvislosti s kanálem La Manche se není třeba šířit.
A najednou – příležitost! Ta se musí vždycky chytit za pačesy, jinak se obvykle nevrací. Zatím co v 70. letech se již v Československu začaly líhnout kluby a oddíly sportovního otužování téměř po desítkách, v Polsku bylo takové počínání dokonce stíháno policejními orgány. Václav Židek byl ženatý s Polkou a při příležitosti návštěvy příbuzných ve Varšavě se rozhodl k 1. 1. 1972 uskutečnit propagační plavbu přes Vislu – pro tehdejší Polsko něco mimořádného. Že to nebylo bez problémů, popisuje zmíněná kniha „Sám ve víru zdymadel“.
Bude tomu již 40 let k 1. 1. 2012. Zavzpomínejme si: Průkopnické činy by neměly být zapomínány. Samotné přeplavání Visly by bylo možno bagatelizovat. Ale k novoročnímu 1. lednu, kdy se nenašla v Polsku odpovídající konkurence a kdy význam celé akce byl především informační a propagační – to se zapomenout nedá. Kniha „Sám ve víru zdymadel“ dnes není běžně dostupná, ani k sehnání. Autor přislíbil, že její podstatné části budou postupně vycházet na internetu do významného data 1. 1. 2012 – 40. výročí plavby. Seznamte se s ní – tedy: Pokud vaše psyché dosud neopustilo natrvalo mladické sny, představy, úmysly a hlavně touhy.
Zasněte se: Máte příležitost prožít to, co se třeba vám v jiném provedení nepodařilo uskutečnit.
Vladimír Kulíček
čestný člen
1. plaveckého klubu otužilců Praha
Pokračování zítra…
***
Vladimír Kulíček
Narozený 1929 vystudoval strojařinu a většinu aktivního života věnoval výzkumu a vývoji průmyslových a dálkových potrubních sítí včetně příslušenství. Nyní je v důchodu. Napsal řadu povídek, otiskovaných v různých publikacích. Věnuje se turistice a plavání. Přes půl století spolupracoval s pražskými vrcholovými otužilci, původně v TOK (Tělovýchovný otužilecký klub), pak 1.OOPV (I.Oddíl otužilců a plavců vytrvalců), 1. Plaveckým klubem otužilců. Při jejich veřejných vystoupeních pracoval přes 50 let jako mluvčí, komentátor event. Moderátor – v 70 letech také pro přímé přenosy ČT.
***
Fotografie z archívu © Václava Židka
Koláž pro CzechFolks.com Plus © Olga Janíčková
S laskavým svolením V. Žídka převzato z CzechFolks.com Plus ©, kde článek „Na okraj jednoho nenápadného výročí“ byl publikován