Čas od času se zmíním o nějakém vytrvaleckém supervýkonu, jako např. v roce 2007, kdy se Firas Moulla dostal do Guinnessovi knihy rekordů, když jako vůbec první člověk na světě (byť až při druhém pokusu) přeplaval 29.9. z Kypru do Sýrie (vzdušnou čarou 110 kilometrů, ale nakononec díky proudům 124 kilometrů) za 42 hodin nepžetržitého plavání. Nebo jiný heroický kousek, který předvedl v lednu 2006 mistr světa na 25 km z Montréalu 2005 (a majitel celkem 8 medajlí z MS od roku 1998 do roku 2005, dalších 6 z ME a vítěz 28 světových pohárů) Španěl David Meca Medina, když dokázal také jako první člověk v historii přeplavat 110-kilometrovou vzdálenost mezi pobřežím Španělska a ostrovem Ibizou z Baleárského soustroví, kam do přístavu San Antonio doplaval po 38,5 hodinách (Medina měl již před tím za sebou mj. La Manche za 7:22, světový rekord v Gibraltarské úžině nebo 100-kilometrovou plavbu z Tenerife do Las Palmas za 23:05).
Vloni zase celý svět sledoval dva pokusy Diany Nyad přeplavat z Kuby na Floridu 166km, byť se jí to nakonec ani jednou nepodařilo. Poprvé po 29 hodinách (7.8.-9.8.) kvůli vlnám, bolesti ramen a astma, podruhé (září) kvůli brutálnímu požahání od medůz.
Možná bez takové medializace, ale za to úspěšně přeplaval vloni v září Massimo Voltolina Jadranské moře. Uplaval v rámci „Progetto Adriatico – Prima traversata a nuoto non stop del Mare Adriatico“ non-stop 85 kilometrů z Itálie do Albánie (na mapce) a stal se prvním člověkem, který to úspěšně dokázal. Zatím existovalo několik neúspěšných pokusů (např. Paul Pinto v roce 1986). Rovněž Voltolina měl slušnou průpravu, byť ne La Manche jako Medina nebo Moulla, ale byl italským reprezentantem v triatlonu, má Ironmana za 9:08 hodiny. Přesto plaval v Jadranu bez neoprenu (na rozdíl od Mediny). Vystartoval 4. září ve 14:26 z Punta Palascia u Otranta a doplaval na pobřeží Capo Linguetta v Albánii v 14:10 následujícího dne za 23:44 hod. Při plavbě ho doprovázeli spolu s trenérem i vědci z univerzit ve Foggii a Parmě v rámci výzkumu takového extrémního výkonu.