Čtyřčlenná skupina ve složení Brazilec Andrade, Venezuelan Arteta, Rus Feofilaktov a s náskokem délky těla na čele Čech Jan Micka vjíždí do cílového koridoru. Jihoameričané už to toho mají plné zuby a Feofilaktov, který se v duchu tradiční ruské taktiky celou dobu mazaně vezl v nohách soupeřů, se kolem nich jen mihá a útočí na vedoucího Micku. Honza napíná poslední síly a dohmatává s náskokem 1,4 sekundy před dotírajícím Rusem. Česká republika získává na prvním juniorském mistrovství světa v dálkovém plavání bronzovou medaili a náš tým oslavuje svého hrdinu řevem, za který by se nemusel stydět ani legendární místní kmen Huronů. Dojatá trenérka Jaroslava Passerová, která si ráno před závodem přivstala a rychle svému chráněnci připravila svačinu, aby „…si Honzík mohl trochu přispat…“, jen s obtížemi zadržuje slzy, objímá svého svěřence a pak s rozechvělýma rukama vyťukává na mobilu číslo paní Mickové: „Honza má medaili!“ Ale to už na fantastickém třináctém místě dohmatává Víťa Ingeduld a české dálkové plavání přijímá gratulace od takových plaveckých velmocí, jako jsou Německo, Velká Británie a Itálie. A přitom to ze začátku vypadalo na pěkný propadák…
Pár desítek metrů po startu závodu starších juniorů na 7,5 km náhle zůstává jeden z účastníků vzadu. Zastavuje, pak začíná pomalu plavat prsa (!). Kdo to je? No, to snad ne…Honza Micka! Nemůže dýchat, těžko říct proč – možná důsledek právě překonaného onemocnění horních cest dýchacích, snad nezvyk na upnutí dlouhými plavkami nebo reakce na údery od urputně bojujících soupeřů. Každopádně ale Honza po několika prsových tempech opět přechází na kraul a dohání ztrátu dvaceti metrů. Možná je to klíčový okamžik závodu. Honza, místo aby se přetlačoval se soupeři v balíku, volí „objízdnou trasu“ vně veslařského kanálu a během kilometru už dýchá dobře a vytahuje se na desátou pozici. V té chvíli se protáhlá šňůra plavců dělí na dvě hlavní skupiny a oba naši – Honza Micka i Víťa Ingeduld – jsou v té první! Víťa také nezačal nejlépe, ale vzpomněl si na radu Rosti Vítka „Jestli budete skákat a všichni se pohrnou dopředu, klidně zůstaň vzadu, nech je vycukat a pak to v pohodě dojedeš“. Dopadlo to úplně přesně, jak Rosťa předpovídal. Víťa sice chvíli plaval s reprezentanty Uruguaye a Kajmanských ostrovů na chvostu startovního pole, ale potom se mocnými záběry posouval dopředu. V rozhodující chvíli pak byl na správném místě a po první obrátce na 2,5 km točil na konci vedoucí skupiny jako dvacátý. Tempo závodu od první chvíle diktovali oba Francouzi, za nimi čelo zkušeně kontroloval evropský juniorský šampión Rob Muffels, v takřka domácím prostředí se nechtěli nechat zahanbit ani Američané. Honza Micka se rychle orientoval v mlýnici vedoucí skupiny a každým záběrem se blížil k čelu závodu. Po prvním kole už byl pátý, pak třetí, jednu chvíli dokonce první a česká srdce začala bít o poznání rychleji. Hned za polovinou závodu to již tradičně „nakopnul“ Němec Muffels, během půl kilometru měl dvacetisekundový náskok a experti na břehu věděli, že o vítězi je rozhodnuto. Skupinu pronásledovatelů střídavě vedli Američan Wilimovsky, Brazilec Anrade, Francouz Raymond a Honza Micka. Na začátku posledního kola se Američanovi skvěle povedl trhák a tak hlavní skupina bojovala o bronz. Víťa Ingeduld zažíval těžké chvíle, pohyboval se spíše na konci původně dvacetičlenné skupiny, z které postupně odpadávali další plavci, Víťa ale vždycky v rozhodující chvíli přidal a členství v elitní společnosti uhájil. Na poslední obrátce zkusil ujet Brazilec, měl už náskok dvou délek těla, ale Honza Micka ho dojel, asi kilometr před cílem převzal vedení skupiny a po všech stránkách skvělý výkon dotáhl až do světového bronzového konce. Víťa se ve skupině udržel až do takřka úplného závěrz, ještě 100 metrů před cílem bojoval s Britem Hughesem o desátou příčku, ale v cílovém koridiru už vařil z ničeho a v posledních pěti metrech se propadl na třináctou pozici, kterou by však před závodem jistě bral všemi deseti.