Je po závodě, který se řadí k nejslavnějším na světě. Ceny se rozdaly, plavci se buď připravují na další štreku v Paraně nebo jedou domů. Santa Fe – Coronda – 40. ročník závodu patří minulosti.
Přesto si ještě řekněme pár slov o tom, jaký byl a jak plavali naši. Možná to bude pár lidí zajímat.
Na start se postavili v současnosti naši nejzkušenější dálkaři – Silva Rybářová a Libor Smolka. Oba osmadvacetiletí, hodně světovýma závody omytí borci. Libor na startu v Santa Fe počtvrté, Silva něco podobného plavala poprvé.
První tři hodiny jel peleton – a v něm dva naši – v poklidu, únik skvělého argentince Gabiho Villagoize, k němuž se přidal syřan Saleh se zdál být předčasný, pokus Bulhara Jordanova až úsměvný. Peleton občas zrychlil a pomalu třídil a ředil své ovečky, ale Silva zrychlení ustála. Na rychlostní prémii v Santo Tome vyhrál Saleh, Jordanov rychlostně proletěl pelotonem a už si jel svůj závod.
Další nástup – po čtyřech hodinách – už byl jedním z rozhodujících. Poprvé šla do vedení s velkou silou Flame de Oro, neboli rota rychlého plavání neapolské policie ve složení Volpini, Stochino a hlavně Ercoli, která začala úřadovat s velkým nasazením. Tempo nevydržely po sobě Pilar, Nuněz, Silva a Kozidubova a večírek byl rázem bez bab, s nimi držel basu hodně překvapivě skvělý rus Afanevič. K tempu přiložil argentinské polínko skvělý Blaum, dříč Bertola (do té doby stále pendlující mezi koncem a špicí) a smíšek Carisso, jako obvykle se obětující pro čest modrobílých barev. K tomu připočtěme skutečně špinavou práci domácího hromotluka Saleze Rubio a je s podivem, že nedobili makedonce Pop Aceva a našeho Libora už v tuto chvíli.
Silva s obrovským vypětím sjela Olinu Kozidub a jely spolu. Leč ruský energetický pytlík v tomto roce fungoval skvěle, Olina využila periody, kdy Silva kvůli bolesti celého člověka zvolnila, zařadila vyšší rychlost a bylo vymalované. Závod ženských už byl potom čistou časovkou jednotlivkyň, každá ženská jela tvrdě na svoje triko, už se mohly chytit tak akorát za svůj nos, nikdo jiný poblíž nebyl. Silva se svého frňáku držela skvěle, neboť neomylně cítil šanci na fantastické umístění, překonala dílčí krizi (která na Corondě vždy velmi plynule přechází v krizi další, mnohem větší a silnější) a pod vedením doprovodníka Augustína krájela nekonečnou dálavu a valila do Corondy jak splašená.
(Zde je nutno podotknout, že Silvin krmič Augustín odvedl fantastickou robotu. Oblečen jen do ultralehkých červených, téměř reflexních kraťásků ukazoval Silvě prorýsované břicho a celkovou atletickou postavu, takže není divu, že naše hnědooká pusinka podlehla svodům a valila za Gustou jak pes za uzeným. Kromě toho Gusta řeku zná, a ví, co na plavce platí a dokázal, že je krmič světové třídy – loni dovedl k prvenství Anku Uvarovou.)
Chlapi se mydlili dál, argentinci kašlali na skutečnost, že mají vepředu Gabiho a bušili do toho, jak hluchý do vrat. Po šesti hodinách balík dojel Saleha (který v tuto dobu už zase házel vše, co měl po ruce po své ruské trenérce – a v Corondě toho plave dost) a valil dál. To už ale tempo neudržel Andrea Volpini a bohužel ani náš Libor. Plamínek naděje oba živili asi hodinu, kdy byla tlupa sedmi chlapů na dostřel a doraz, ale nepodařilo se. Andrea se ještě snažil, zkusil nemožné, ale grupu už nedojel. Libor byl už vycucaný jak citron, jeho doprovodník nemohl nabídnout takový doping, jako Silvin a Libor už poslední hodinu odkvedlal na desátém fleku (a tím opět potvrdil v chlapských světových soutěžích už na startu známou pravdu – nevíme, kdo vyhraje, ale víme, kdo bude desátý).
Peloton zmerčil Gabiho, no a to je pro plavce v závěru povel ještě trochu víc pohnout kytou. Villagoiz plaval v čele šest hodin, ale doba je zlá a něco by o tom mohl říct i Rosťa Vítek – tak ho na Corondě sejmul párkrát před cílem i Stojčev – Gabi proletěl skupinou a dojel si pro šestý flek. Ale to už měl režii pevně v ruce Simone Ercoli. Ušatý ital, (plavající zejména – a velmi úspěšně hlavně pětky a desítky) už nikoho do čela nepustil a dojel si pro první místo, které italové na místě rázně oslavili. Argentinský karneval odstartoval druhý Bertola a třetí Blaum, loni druhý Rubio dojel čtvrtý, další hromotluk Stochino pátý, Žeňa Pop Acev sedmý a průhledný Saleh osmý.
Libor poslední kilometry plaval na údržbu, nebylo z čeho brát a taky – Andrea na devátém byl daleko a Martin Carisso na jedenáctém široko. Protrpěl cílovou rovinku a dojel si pro třetí umístění v desítce ze svých čtyř startů na Corondě.
A za chvilku se objevily ženské. Kozidubová nezhasla ani v cíli a oslavovala svůj triumf, Silva završila svůj první start na Corondě nízkým průletem závěrečné protiproudé rovinky a dohmátla před Ester Nuněz na skvělém druhém místě. A aby nebylo pochyb, že se jmenuje Rybářová, hryzla ju do paty při posledním kroku z vody na rozloučenou malá piraňa.
Skončila dřina, nastoupila radost, úleva, únava, zklamání. V českém týmu bylo všeho dost. Silvě předali pohár a hned jí ho vzali (ale nebojte, jak v pohádce, všechno dobře skončilo a druhý den dostala Silva pohár do trvalého držení). Ještě zbyly síly na spoustu fotek s diváky a v místní tělocvičně proběhlo tradiční krmení hladových lvů, kdy se většinou pozná, kdo plaval a kdo fandil. Klobásky byly dobře vyuděné, pica křehoučká a pití studené, prostě takový pozávodní odvaz. A naši udělali i několik rozhovorů pro svoje fandy doma.
V pondělí zbývá už jen jedna sponzorská akce – návštěva McDonald, potom vždy velmi hezké setkání s našimi krajany ze Santa Fe, závěrečné vyhlášení vítězů v místním kasinu a letošní ročník dálkomaso v Santa Fe je za námi.
A rok 2014? Je brzo, nechme se překvapit.
Na závěr dovolte starému muži malou poznámku.
Jezdím na dlouhé štreky leta. A jsem vždycky nadšený schopností našich borců jet na krev, dřít jak hovada. Santa Fe je ale strašný závod. A dálkové plavání v Santa Fe je šílený sport.
Mám nad pracovním stolem plakát. Je už letitý, avšak textem zajímavý.
Stojí na něm:
Jsi mladý a plný síly?
Nebojíš se těžké práce?
Chceš být členem našeho mladého, perspektivního kolektivu?
Chceš s námi překonávat rekordy?
Staň se dálkovým plavcem!!!
Toť je ode mne ze Santa Fe vše.
Zdař Bůh!
Ivan
P.S.: Akorát na tom plakátu je na posledním řádku napsané – staň se havířem dolu Vítězný Únor.