Dovolte mi, abych ze začátku trochu nostalgicky vzpomněl něco historie a poté přistoupil k popisu některých momentů, které se více či méně týkají závodu na 5 km, který se letos jel už po 14. na krnovském bazénu.
V roce 2000 jsme se sešli pod záštitou Ceny Krnovska poprvé – na startu bylo 12 borců (a budete se divit – dva plavali i letos – Libor Smolka a Pup Saša Mrůzek), vítězem se stal Prak Míša Prášek před Lucbym Martinem Lucbauerem a právě Liborem a výsledný čas byl nad 1:02. Pětka se plavala tiše, bez nároků na publicity, spíš jsme zkusili, co to s publikem udělá. A protože nikdo z auditoria, světe div se, nedostal osypky, neštovice či ošpicu na jazyk, tak jsme to zkusili za rok (a poprvé s Rosťou Vítkem) znovu a tak pokračujeme do dnešního dne. Je nutno (a to podtrhuji) zmínit i roli Táboráka Radka Táborského při vzniku tohoto pozoruhodného závodu, který, jak už to u průkopníků bývá, nejenže se chopil spolupořádání akce, ale též sám ve vodě aktivně vystoupil (a nejen v prvním ročníku). Historickou voničku informací je možné zakončit snad již promlčenou vzpomínkou na afterpárty, která se konala v předvečer závodu (pokud se to některým čtenářům zdá nelogické, zřejmě ještě Cenu Krnovska nenavštívili) pod budovatelským heslem našeho slovutného Táboráka „Zážitků mnoho, vzpomínky žádné“. Jen připomenu, že start závodu byl tehdy odložen o půl hodiny, neboť hlavní protagonisté tohoto památného šachetního soaré se nestačili včas přesunout ze šachty na bazén kvůli pověstným sobotním zácpám na okresní silnici II. třídy Horní Benešov – Krnov.
A pojďme do současnosti. Letošní, už 14.ročník měl několik výjimečných okamžiků, které jistě stojí za připomenutí. Zkusme si je pro přehlednost naznačit v bodech.
1. Libor Smolka a Rosťa Vítek nasbírali na Ceně Krnovska včetně letoška dohromady 25 startů – Rosťa 13 (bez prvního ročníku), Libor 12 (2x byl na soustředění v Austrálii). Sluší se vzpomenout, že také vyhráli Cenu 6x (Libor jednou a Rosťu si dopočtete)
2. Poprvé šla celá rozplavby, celkem 13 kousků, pod magickou hranici – u chlapů 1 hodina, u ženských 1:02. NESKUTEČNÉ !
3. Poprvé šli v pátek 4 chlapi pod hodinu – takže celkem další rekord – 16 chlapů pod hodinu !
4. V Grand rozplavbě se od začátku do konce neměnily jenom dvě místa – vedoucí Malé Tobi před sebe nikoho nepustil a vítězka soutěže žen Eňa zase nikoho nepustila za sebe.
5. Jinak se to měnilo jak na běžícím pásu, dalo by se říct, že ani jedna stovka nezůstala suchá. Skokany závodu je možné označit Váňu Afaneviče a Ondru Baumrta. Zatímco první skočil z 9. nakonec na 5. místo, Ondra sjel jak Rychlé šípy na strágule z místa druhého na osmé.
6. Naši junioři či lehce starší byli cumlíkatí. Máme se na co těšit – vítězný Tobiáš, Kozubek, Baumrt, Ingedult, Zahradník, Čaban, krnováci Flora s Říhou a samozřejmě Eňa jdou za slušným časem jak pes za uzeným. Je to zatím bazén, ale dívá se na to s radostí. Takže jenom prosba starého havířa – ať vás děcka proboha neposere mucha! A bude to fajne!
7. Cizinci byli letos vidět – hlavně rusi se nechtěli dát zahanbit. Daňa Serebrennikov je zkušený kozák, který roky doplácí na strašlivou konkurenci Dratceva a Djatčina v ruské sborné, Váňa Afanevič je neuvěřitelný štrekař, který by potřeboval v Krnově dvacítku. Štuci nezklamal, plave tři týdny, Popík zajel makedonský rekord (a je to typ jak Pavel Srb – v háku dokáže jet 5 let a nepustí se)
8. Rosťa s Liborem zajeli památnou pětku a nakonec to vyšlo na mrtvý závod. Hlasy po závodě, že se chytli Karla Balouna (který byl skvělý, stejně jako Pošmy) a nechali se táhnout bych bral trochu s nadhledem. Třeba kolem mne by Karel mohl kroužit jak Gagarin kolem země a chytil bych se akorát za nos. Na to člověk prostě musí mít – a ti dva borci na to mají !!!
9. Ještě k Liborovi – loučení mu vyšlo víc symbolicky, než by se dalo naplánovat – výborný výkon, společný dojezd s Rosťou a celkové klasické desáté místo – to by nezrežíroval ani Špicberg !
10. A do třetice taky Libor – i když úplně jinak. Tříletá Mia Srbová mu vzala jeden fousatý rekord a je to ona, kdo se může chlubit nejmladším startujícím na Ceně (zatím měl v roce 1989 Libor 4 roky). Ale zůstalo to v Krnově – Mii mamka Dita je z našeho oddílu a dokonce má za Krnov zářez na poháru za družstva. S Pavlem se dali dohromady na jedné afterpárty po Ceně. A potom věřte ministru zdravotnictví, že alkohol škodí vztahům!
11. Nesmíme zapomenout na další důležitou událost – hlavním rozhodčím závodu byl už počtrnácté náš vzácný přítel Štěpán Daňhel, který nám dal kdysi slib, že pokud udrží píšťalku a moč, bude dělat hlavního na pětce. A zatím plní všechny tři sliby!
12. Afterpárty byla letos na benešovské kuželně pod heslem „Liborův poslední dohmat“. Bez ohledu na pietu tohoto hesla došlo ke konci setkání k několika tradičním fůzím, z nichž zejména spojení Krnova s našimi přáteli a věrnými pomocníky ze Slavoje Bruntál nahnalo Peťovi Bukalovi do hlavy výrazné starosti. Nicméně, i poločas rozpadu této fůze byl kratší, než čas, který potřeboval Peťa na vyhnání bušících permoníků z bolavé palice.
13. A ještě jedna poznámka k afterpárty – letos se nezúčastnila hvězda těchto setkání Pošmy. Naštěstí, podle zásady – umřel král – ať žije král – se tohoto úkonu ujala Eliška a zhostila se ho s nadhledem i podhledem (podle okamžiku, kde se kdy nacházela). Pošmy se bude na obsazený trůn vracet s námahou!
14. Krnov se opět posunul blíž světu – byli jsme navštíveni dopingovou kontrolou a díky nadlidskému úsilí Eni jsme odevzdali potřebné množství vzorku.
15. A na závěr ještě plakát, který na Ceně visel a který symbolizuje letošní Cenu – skončilo duo Rosťa a Libor – a na naše mladé je radost pohledět (o té muše jsem už psal) !!!
16. A to už stačí.
Zdař Bůh!
Z Krnova Ivan
