V náročném programu mezi dvěma extrémně dlouhými maratóny světové série FINA Grand Prix (Silva na prvním snímku pořadatelů zcela vlevo při prezentaci plavců před startem 88 kilometrů dlouhého závodu Hernandarias – Paraná) se nám Silvu podařilo v Argentině zastihnout takřka v předvečer druhého, delšího závodu a zeptat se, jaké to to je, uplavat v šíleném tempu závodních 145 kilometrů během jediného týdne a s čím půjde na start v Hernandarias po svém životním vítězství v Santa Fé.
Tak jaké to je, uplaval těch zmíněných 145 závodních kilometrů v 8 dnech?
To přece ještě nemůžu říct, vždyť jsem to ještě neuplavala, ale trošku mě to děsí.
Jaké byly oslavy po Tvém vítězství?
Malinké, ale moc příjemné, přímo v casinu, kde proběhlo vyhlášení, se všemi plavci a doprovodníky, ale nemohla jsem se dostat z dopingovky, takže jsem přišla později. Nebyl vůbec čas. Ani další dny. Když jsem pak jsem přišla na hotel, nemohla jsem usnout, plná euforie, takže jsem tu noc moc nenaspala.
Kdo Ti nakonec dělal doprovod a jak Ti to vyhovovalo v tak dlouhém závodě?
Jel se mnou Augustin, který trať znal, již ji jel s Annou Uvarovou, vloni se mnou, a bylo to super. Vedl si moc dobře, naváděl mě správně do zatáček, občerstvoval, povzbuzoval, což bylo pro mě i pro průběh závodu samotný strašně důležité. Loď jsem měla stále u sebe (foto lodě přímo od Silvy).
Měl jsi během závodu nějakou krizi?
Neměla jsem žádnou velkou krizi. Ani jednou jsem nemusela kvůli žádnému problému zastavit, i když to bylo těžké, hlavně poslední tři hodiny, kdy jsme již jeli bez chlapů. Ale fyzicky jsem to zvládla.
Nebo nastaly nějaké jiné kritické situace, kdy se šance na umístění ztrácela?
Těžké to bylo několikrát, po pěti hodinách, když jsme plavaly již bez chlapů, tak jsme se navzájem hlídaly. Obtížný byl i úsek, kdy jsme z „uličky“ vplavaly zpátky do řeky Paraná, a poslední část, kdy jsem měla malý náskok, ale holky mě sjížděly a musela jsem si je hlídat až do finiše. Nepříjemné byly i první tři hodiny, kdy úřadovala Ruska, která plaval šíleně, rozdávala rány, všichni na ni nadávaly, plavala bezohledně, ale přitom na ní bylo vidět, že je úplně červená a že jede na maximum, takže po třech hodinách naštěstí odpadla. Před startem jsem měla trochu obavy i z těch žravých ryb – takových malých piraní, kvůli kterým zrušili závod v Rosariu, ale je vyprovakovaly extrémní vedra, až 45°C, které zde panovaly, ale nyní je maximálně jen 35°C a navíc pršelo, takže řeka se pročistila a nebezpečí již nehrozí.
Jak probíhá Paraná v porovnání se Santa Fé, stěhovali jste se nebo zůstáváte na místě?
V úterý jsme skončili v Santa Fé, chyběla noc ubytování, ale spali jsme v bytě půjčeném od Pedra, což je Argentinec českého původu, který mluví česky a moc a moc nám tady pomáhá. Pomáhá nam v rámci místní české komunity již několik let – Rosťovi, Liborovi, mně – a strašně mu musím poděkovat a jsem mu vděčná. Mají tu pro mě dokonce chladící box, který tu nechal vloni pro mě Ivan Smolka. Od středy jsme již v Paraná, v grandhotelu a zítra v sobotu nás převezou na start do Hernandarias, kde zůstaneme až do startu. Jinak organizace tady v Paraná viditelně pokulhává za Santa Fé, nikdo nic neví, všechno je opožděné, chybějí informace. Santa Fé bylo z tohoto hlediska o moc lepší.
Jak vypadá Tvůj týden mězi dvěma tak extrémními maratony?
Jen odpočívám a poplavávám. Netrénuji. Jsem z toho sice trošku rozpačitá, protože někteří naplno trénují i v tomto týdnu, ale já sbírám sílu a energii na neděli. Ještě v úterý jsem byla oslabená kvůli střevním potížím, které tady standardně postihnou všechny plavce do jednoho, teď je to již dobré, ale opravdu plavu jen pro pocit, užívám si to a nabírám energii.
Poplave se Ti v Hernandarias jako vítězce ze Santa Fé ve větší pohodě? Budeš měnit taktiku?
I díky tomu zázemí a vítězství se moc těším, mám i nižší cíl, stačí mi doplavat, takže o to víc jsem asi teď v pohodě a fakt se těším.
Kdo tam bude Tvým největším soupeřem? Budeš si na někoho dávat pozor?
Esterka a Pilar. Esterka vzdala kvůli bolesti ramene, ale teď již trénuje a bude si to chtít vynahradit. O Pilar nic nevím, jestli tento týden trénuje nebo odpočívá, drží se úplně mimo nás, nechodí na tréninky, ale určitě to budou ony dvě.
Liší se Tvůj pitný a stravovací režim na takových štrekách oproti „standardní“ pětavacítce na ME a MS?
Piju to samé, jen podstatně víc. Dávám si na to pozor, je tady teplo, i když ne takový pařák, jako třeba v Číně, ale i tak to nemůžu podcenit. Ale piju to samé, co vždycky při závodech.
Je to pro Tebe premiére v Hernandarias. Bavila jsi se o něm s někým? Jak jsi sbírala informace?
Bavila jsme se o tom s místními, hlavně s Pedrem, od něj toho spoustu vím. Poplave se asi o hodinu déle než v Santa Fé, takže to bude rychlé, protože na severu pršelo a tak je hodně vody, která teče.
Plavali tam naposledy Rosťa Vítek s Yvettou Hlaváčovou v roce 2005, kdy byli s časy 9:22h 5. resp. s 9:51h 4. Rosťa tam plaval i v roce 2001, kdy byl 10. za 9:34h. Před ním tam dokonce 3x plaval Michael Drozd (1994-96), nejlépe třetí a nejrychleji za 9:03h.
To jsem ani nevěděla, vím jen, že se neplavalo každý rok a často se závod ruší. O to větší budu mít motivaci.
Kdo Ti pojede doprovod z Hernandarias?
Pojede se mnou znovu Augustin, požádala jsem ho a on pojede. Věřím mu, je místní, řeku a proudy zná. Vždyť řeka je misty široká tři kilometry!
Sleduješ, že Ti v Čechách fandí hodně lidí? Chceš jim něco vyřídit?
Strašně všem děkuji. Když jsem doplavala, byla jsem tak hotová, že jsem si ani neuvědomila, co jsem dokázala, ale díky všem těm SMSkám, facebooku, e-mailům mi to postupně došlo. Nestíhám ani všem odpovídat, takže všem děkuji, mám velikou radost.
Díky za rozhovor a držíme Ti všichni moc palce!! V neděli budeme závod opět on-line sledovat a informovat přímo z místa prostřednictvím našeho dálkoplaveckého webu.