Řecká mytologie popisuje příběh Argonautů, kteří při epické výpravě za zlatým rounem proplouvají Bosporským průlivem, kde je čeká nebezpečí v podobě dvou nepřetržitě se pohybujících skal Symplégad, které drtí vše mezi nimi. Podstatné je, že průjezd se podařil, prolomil tak antickou legendu a od té doby stojí skály pevně. A to je dobře, protože plavání Bosporským průlivem patří k výjimečným zážitkům. Ideální příležitosti si to vyzkoušet je zúčastnit se závodu „Bosphorus Cross Continental Swimming Race„.
Proč? Závod nabízí čistou vodu cca 24 stupňů, břehy lemované panoramaty Istanbulu a ideální orientaci; od startu závodu je vidět pilíř mostu nedaleko cíle. Potom je to také samozřejmě Istanbul, dobře dostupný, levný, plný zážitků gurmánských i kulturních. Dále perfektní organizace. Pravda, to poslední je lež, ale to by nikoho nemělo odradit od účasti.
Letošní 26. ročník se konal 20. července. Přijel jsem dva dny předem s pocitem, že mám dostatečný předstih, a šel se zaregistrovat. Bohužel, nefungovali počítače, ale to nic, nevadí, mám ještě jeden celý den před závodem, ne? Organizace závodu pořádá prohlídky trati z lodi, pro plavce i doprovod, což je zároveň i příležitost se podívat na Istanbul z vody – před pohledem skrze plavecké brýle. Po plavbě problidka města: Hagia Sofia, Galeta Tower, Modrá Mešita… proložena sympatickými tureckými delikatesami jako kebab, mezze, pivo Efes…
Další den jsem se pokusil zaregistrovat znova, stejně tak jako ostatních 1800 závodníků. Je to opravdu monstrpodnik, ve srovnání s rokem 1997, kdy tady naposledy plaval Radek Táborský s partou Čechů a dalšími 300 závodníky. Vystál jsem dvouhodinovou frontu na slunci a na jejím konci jsem se dozvěděl, že moje registrace se ztratila. Nemá cenu popisovat celou epickou odyseu, důležité je, že na jejím konci jsem pouhou hodinu před závodem unikl rozdrcení tureckými plaveckými byrokraty a byl jsem registrován.
Start závodu je před Fatih Sultán Mehmet mostem v Kanlıca a cíl o 6.5 km později v Kuruçeşme Cemil Topuzlu Park, těsně před Bosporským mostem. Má to svůj účel: Kanlıca je na anatolijske straně průplavu a Kuruçeşme na evropské. Bez uzardění lze tedy říci, že je to závod z Asie do Evropy. Na start se jede lodi, z lodi na molo a z mola do moře. Každý má na noze čip, také výsledný čas je čas ve vodě, přesto se skoro všech 1800 závodníků jedinými dveřmi cpalo ven jako o život. Když jsem se dostal do vody, v průzračné vodě jsem mimo ryb a medúz viděl plovat čepice, brýle a zdálo se mi, že dokonce i plavky.
V cíli jsem dostal certifikát s časem 1 hodina 1 minuta. Úžasný. Jsem fakt dobrej. Samozřejmě s vydatnou pomocí proudu, musím to pro pořádek napsat, než mi začnou chodit pozvánky do reprezentace. O 5 minut jsem porazil Pippu Middleton (-ovou, jak kdo chce), která si přijela zaplavat mezi triatlonama.
Chápu, že si teď říkáte, tohle je závod, který musím plavat. Opravdu to stojí za to. Jen je potřeba uložit si do kalendáře datum registrace, protože letos byla všechna místa obsažena za dva týdny. Nashledanou v Istabulu!