Dva roky nic, za poslední čtyři roky pouze Aneta Lokajová, ale letos se zdá, že si to čeští plavci chtějí na Kanálu La Manche více než vynahradit. Nejdříve se do chladných vln vnořil po třech dnech čekání ve tři ráno již 23. července Radek Táborský. Za nejvhodnější měsíc se z hlediska teploty vody přitom považuje srpen, do kdy teplota vody během léta stoupá a v němž kulminuje. Proto také 60% úspěšných přeplaveb je právě ze srpna. Dalších 20% plave v září, kdy je voda ještě teplejší z léta, ale již chladne a hlavně se krátí denní světlo. 20% pak plave již v červenci, kdy se voda teprve prohřívá a nedosahuje ještě svých nejvyšších letních teplot, které ovšem samozřejmě stále zůstávají hluboko pod teplotami českých řek, jezer a rybníků. Však je také hypotermie tím největším strašákem všech, kteří na La Manche míří. A oprávněně. Když se zeptáte českých plavců, kteří na La Manche uspěli, co se jim jako první vybaví? Téměr od všech uslyšíte: “Zima”. Když toto řekne i ten nejotužilejší z nich, přestanete kombinaci únavy se studenou vodou podceňovat. Pak nezbývá, než se na to řádně připravit a pečlivě vybírat tréninkové lokality. Radek Táborský a Aleš Rucký proto vyrazili na přelomu dubna a května na osvědčené předkanálové soustředění na chorvatský Hvar, kterým prošla většina českých plavců „Kanálníků“, protože místní moře v tu dobu dosahuje ideální lamanšské teploty 16°-16,5°C. Po návratu pak již cíleně plavali pouze ve venkovních vodách a když jejich teploty přesáhly 16-17°C, pomohla vltavská kaskáda, která v osvědčeném tréninkovém místě I. PKO v Praze v Bráníku udržuje i v červnu teplotu zpravidla 15°-16°C. Když začátkem července i tam voda dosáhla “termálních” 17°C, pomohla Vltava o pár kilometrů výš proti proudu ve Zbraslavi, nad soutokem s Berounkou, která Vltavu přihřívá, a kde měla i v červenci krásných 13-14°C. Pak samozřejmě těch 16,5-17°C, které na Kanále nakonec na přelomu července/srpna byly, představovaly pro Radka Táborského i Aleše Ruckého, připravených na 15,5°-16°C, příjemně “teplé” překvapení. V každém případě v dřívějším termínu než Radek Táborský přeplavala La Manche pouze Abhejali Bernardová.
Po Táborském do Kanálu o dva dny později ve stejném “tajdu” odstartoval Honza Jarinkovič, který ale narazil na další, nakonec bohužel nepřekonatelnou potíž, kterými je úžina mezi Anglií a Francií pověstná, extrémně nestálé počasí. Honza Jarinkovič na to doplatil, v Kanále pobyl jen hodinu a třičtvrtě a jeho pokus byl ukončen kvůli zhoršujícímu se počasí z rozhodnutí lodivoda. I takový dokáže být La Manche, když nechce, nepustí. Ale Honza Jarinkovič si to rozdá s Kanálem příští rok znovu (a nejenom on). A to není jen tak. Srpnové termíny, obzvláště první místa v “tajdech” jsou rozebraná roky dopředu. Pak zbývají první půlka září a druhá půlka července. Naopak téměř volné jsou první půle července a druhá v září. V něm se dá plavat dokonce ještě letos, pokud by někdo měl zájem. Tyto termíny si vybírají skutečně otužilí fajnšmekři. Takovým je i Aleš Rucký, který měl sice relativně teplý přelom července a srpna, ale až páté místo v “tajdu”, do kterého musel jít s tím, že poplave mimo něj. Nakonec se ale dočkal „hned“ 1. srpna a po dvanáctidenní aklimatizaci v Doveru a startu o právé půlnoci si s tekoucím Kanálem poradil.
Ani on ale české léto na Kanálu ještě neodvzonil, již v polovině července v brzkém “tajdu” totiž na svůj pokus v Doveru čekala ve Francii působící Zdenka Krčálová, trochu v utajení, když není počítán autor článku, která se ale nedočkala a všechny české výpravy viděly na děsivém počasí v Doveru, když tam 19. července dorazily před svými pokusy, proč, a musela se vrátit domů do Francie s tím, že se do Anglie vrátí v dalším, pro ni náhradním “tajdu”. Ten ale byl více než přeplněn Čechy, Američanem a Britkami. Proto nakonec nejdříve odcestovala do Walesu na Mistrovství Evropy v záchranném sportu, kde počátkem srpna vybojovala 8. místo v závodě board rescue. Nakonec až právě ve Walesu dostala zprávu o možném včerejším termínu a narychlo si odsud zajistila v Doveru ubytování, doprovod a s osvědčeným Regem Brickellem, jenž spolu se svým bratrem převádí plavce přes La Manche skoro 40 let a před ním dalších 20 let převáděl jejich otec, a on sám má na kontě 1/10 všech úspěšných plavců a dokonce 1/3 všech násobných přeplaveb, včetně té poslední unikátní trojnásobné přeplavby Chloë McCardelové, úspěšně svůj opakovaně odložený pokus dokončila. Klobouk dolů! Dokázala skutečné odhodlání a nezdolnost, když se ji termín posouval průběžně celý měsíc! Na fotce je momentka z jejího finiše, který byl dle Zdenky nekonečný a téměř pln beznaděje v místech „tajdu“ u francouzského břehu, který se nepřibližoval a nepřibližoval… Zdenka měla alespoň malinkou výhodu, jakous takous představu, do čeho jde, protože byla členkou ženské brněnské štafety, která si na La Manchi zašpásovala v roce 2011. Jinak totiž, ať dopředu studujete La Manche, jak studujete, nakonec stejně na to moře a počasí tam koukáta zaraženě.
V letošním roce se díky Zdence poprvé v historii vnořili do lamanšské úžiny hned čtyři čeští sólo plavci, byť úspěšní byli nakonec jen tři (ačkoliv Honzův pokus se nepočítá mezi neúspěšné, protože ho neukončil sám, ale lodivod). Stejně jako v nejúrodnějších letech 2005, kdy ve čtyřech dnech uspěli nezdolný Richard Haan, který vybojoval La Manche až na počtvrté (!) po neúspěšných pokusech v roce 1999 a dvou o tři roky později, Standa Bartůšek a Yvetta Hlaváčová, a hned následného 2006, kdy svedl vítěžný souboj na potřetí Petr Mihola, znovu a nyní ve světovém rekordu Yvetta Hlaváčová, která pak ještě pokračovala 6 a půl hodiny při pokusu o two-way, než ho po 14 hodinách ukončila, a David Čech, jemuž se to naopak podařilo a po 19:54 hodinách se stal jediným úspěšným českým plavcem, který uspěl tam i zpět. Pokud budeme počítat i štafety, pak úplně nejvíce Čechů se v Kanále smočilo v roce 2011, kdy vedle úspěšných plavců Bernardové a Coufala plavala i šestice brněnských děvčat, včetně právě Zdenky Krčálové, která se na La Mance vrátila, počkala si a nyní ji celá plavecká obec zaslouženě gratuluje!