V České republice byla středa 7. října půl osmé ráno. O devět časových pásem zpět na západ bylo stále ještě úterý 6. října a noční Los Angeles se pomalu chystalo uložit ke spánku. Neplatilo to ale pro posádku lodi Bottom Scratcher, která právě zakotvila u pobřeží ostrova Catalina. Na své palubě měla poslední českou přemožitelku kanálu La Manche Zdenku Krčálovou, která se po úspěšné srpnové plavbě přes tento evropský průliv chystala na i na jeho americkou obdobu. Po necelé půlhodině finálních příprav bylo vše přichystáno na start tohoto dobrodružství.
Kapitán Greg Elliott dal znamení, že Zdenka může z lodě do vody, a ta tak zamířila na břeh ostrova ke startu. Společně s ní byl ve vodě i kajakář, který je nedílnou součástí všech pokusů o přeplavbu tohoto kanálu. Po několika málo vteřinách je Zdenka na břehu, dává znamení a startuje. Ovšem ani jeden ze dvou přítomných rozhodčích asociace, která přeplavby ratifikuje, start ve tmě pořádně neviděl a tak je potřeba ho zopakovat. Je to první předzvěst toho, že tentokrát se Catalina jen tak nedá. Druhý pokus je v pořádku a necelé dvě minuty před jedenáctou v noci Pacifického letního času se celý kolotoč definitivně rozjede.
První chvíle přeplavby jsou optimistické, oceán je totiž téměř klidný. Po půl hodině plavby je ale vše jinak, zvedly se vlny, které už do konce přeplavby nepřestaly a místy dosahovaly až dvou metrů. Opravdový boj právě začal.
Oproti doprovodným lodím na La Manche je Bottom Scratcher výrazně větší a pro plavce tak není bezpečné plavat těsně u ní. Zdenka tak plave ve vzdálenosti až 40 metrů od lodě, kde ji směr udává kajakář Patricio. Že samotné lodě jsou v těchto chvílích vidět většinou jen lightsticky, které mají na sobě Zdenka, Patricio i samotný kajak. Občerstvení pak probíhá tak, že se vše připraví na lodi, kajakář si pro to přijede a následně předá plavci.
Po dvou a půl hodinách plavby se během jednoho občerstvení u lodě objeví kajak i Zdenka a v ten okamžik se doprovodu na lodi objeví na čele nejedna vráska. Je totiž jasně vidět, že vlny si vybraly daň a dostavila se mořská nemoc. Pokud by situace zůstala stejná, znamenalo by to konec pokusu, cíl byl ještě daleko a bez občerstvování by se ho nedalo dosáhnout. Naštěstí během následující hodiny se Zdence žaludek uklidnil natolik, že občerstvování mohlo pokračovat. V tento okamžik pomohl i další člen posádky, doprovodný plavec Vince, který se Zdenkou absolvoval první že svých povolených tří hodin ve vodě (každý doprovodný plavec může doprovázet tři hodiny, ne však více než hodinu v kuse, počet doprovodných plavců není omezen, v naší výpravě byli dva – Vince a Mike, mimochodem ten, neznalý českých pravidel o jménech, se až na lodi dozvěděl, že bude doprovázet nikoliv plavce ale plavkyni, což ho evidentně značně potěšilo).
Po čtyřech hodinách se vyměnili kajakáři, Patricia nahradil Ethan, a také rozhodčí, Dave Neilan předal žezlo Margaret Clark, která si chvíli po startu odešla lehnout. Nyní si úlohy vyměnili. Zajímavá je i úloha rozhodčích, kromě bdění nad dodržováním pravidel navíc veškeré dění zapisují do logbooku, podle kterého pak asociace ratifikuje plavbu. Logbook z této plavby měl nakonec pět stránek.
Start v 11 hodin v noci zapříčinil, že 7,5 hodiny plavby probíhalo v téměř naprosté tmě, což společně s neustále rozhoupaným oceánem vzalo veškeré naděje na původně plánovaný čas kolem devíti hodin. Když kolem půl sedmé ráno začalo svítat, byl pohled na značně vzdálený cíl jasný a Margaret odhadla výsledný čas na 11 hodin.
Po osmi hodinách se opět vyměnili kajakáři a rozhodčí na palubě a začala závěrečná fáze pokusu, při které na cíl viděla už i samotná Zdenka. Tyto chvíle už dokázaly psychicky zlomit nejednoho plavce a Zdenka si v nich sáhla až na samotné dno. Veškerý doprovod pak vynakládal všechny své síly, aby ji v tomto boji pomohl. Pečlivost logbooku rozhodčích dokládá i fakt, že do něj zapisovali v těchto okamžicích i zprávy o Zdenčivě aktuálním rozpoložení. Dokonce si nechali i překládat její „vyjádření“ k současné situaci z češtiny do angličtiny.
Cíl se ale přesto všechno přibližovat, doprovodní plavci Vince a Mike odvedli dobrou práci a přiblížili Zdenku na dohled vysněné mety. Nakonec došlo i na nejznámějšího strašáka na Catalině, když se objevil žralok. Šlo však o kladivouna, který na lidi útočí opravdu jen výjimečně a navíc byl i v relativně bezpečné vzdálenosti. Zdenka se o něm dozvěděla až po plavbě na lodi.
Na posledních několik set metrů si pak roli doprovodného plavce vyzkoušel i kajakář Ethan a byl to právě on, který Zdenku doprovodil až na břeh. V čase 10 hodin, 59 minut a 57 sekund od startu se rozezněla lodní siréna a Česká republika rozšířila počet úspěšných plavců na Catalině na tři.
První dojmy z přeplavby neměla Zdenka nijak pozitivní, obecný názor, že Catalina je lehčí než La Manche ji v hlavě dost hlodal. Ovšem od místních šel že všech stran názor, že je tomu právě naopak. Pravda bude asi někde uprostřed, Catalina umí být těžší než La Manche a tato varianta tentokrát platila. Vlny byly opravdu nepříjemné a bez nich odhadli rozhodčí, že by byla šance dokonce na čas pod devět hodin.
Zbývalo už jen se vrátit do přístavu, a protože ten je na Catalině na stejné straně jako cíl plavby, byla to otázka jen pár desítek minut i se zastavkou na tankování. Následovalo společné foto celé skupiny, rozloučení a všichni se pomalu rozjeli do svých domovů. Všichni místní, kteří se této plavby účastnili byli milí lidé a čas strávený s nimi na lodi byl velmi příjemný.
Zdenka tak během dvou měsíců navlékla druhý korálek na šňůru plánovaných přeplaveb. Ovšem je stále na začátku, protože jejím cílem je výzva se jménem Ocean’s Seven, takže pět dalších dobrodružství ještě čeká. Nezbývá než popřát hodně štěstí do dalších plaveb.
