Před 6 lety na podzim 2012 jsem se začal věnovat sportovnímu otužování, za tu dobu se můj život změnil od podlahy. Dobrodružství střídá dobrodružství. Propadl jsem plavání v jeho nejzákladnější podobě. Začalo to tak, že jsem nevypustil bazén na zahradě a v předvečer odletu mého syna do USA jsme se v něm vykoupali, voda měla 15°C a byla příšerně studená. Jen tak ze srandy jsem řekl, že do bazénu vlezu každý den, než se vrátí. To bylo zásadní. Kolem Vánoc voda v bazénu zamrzla a rozmrzla až na jaře. Psal se rok 2013. To už jsem měl za sebou 3 závody v Zimním plavání se zajímavým výsledkem. 2. místo na 300m u Národního divadla, 1. místo na 500m v Bráníku a 4. místo na 500m v Nové Pace a to vše ve vodě o teplotě kolem 3-4°C. Najednou se pro mě každá vodní hladina stala magnetem a to celoročně. V sezóně 2013-2014 se mi podařilo vyhrát Český pohár v zimním plavání v celkovém pořadí – muži a vysloužil jsem si jednoroční držení obrovského putovního poháru.
Změny nenastali jen ve sportovním životě, ale i v pracovním a rodinném. Nevím, jestli to otužování byla příčina nebo následek všech těch změn. Ale v každém případě mi muselo jebnout. Doposud jsem se účastnil jen závodů v orientačním potápění, které se konají během května – června a srpna – září, cca 8 závodů za sezónu. Od 2.11.2013 se účastním i většiny závodů v zimním plavání, které se konají od října do dubna a od 21.6.2014, kdy jsem odplaval svůj 1. závod dálkového plavání na trati 5 km, se účastním také závodů v dálkovém plavání v rámci Českého poháru. Když se na to zpětně podívám, tak jsem se od roku 2013 zúčastnil cca 166 závodů v zimním, dálkovém plavání a orientačním potápění v ČR a SR a cca 20 závodů v zimním plavání v zahraničí včetně 5 x mistrovství světa v Murmansku, Tyumenu, Tallinu a Burghausenu. Dvakrát jsem navštívil Argentinu, kde jsem při druhé návštěvě v roce 2015 byl členem štafety přes Rio de la Plata – nejširší řeka na světě mezi Montevideo (Uruguay) a Buenos Aires (Argentina). Proč to všechno píšu? Protože každá další akce Vám přináší další akci v podobě pozvání na další akci od lidí, které potkáte na předchozí akci. A tak se stalo, že jsem pozván na další akci k přeplavbě Baltského moře z Polska do Švédska přes ostrov Bornholm v roce 2016. V roce 2018 jsme se Štafetou CZECH IT! Dvojnásobně přeplavali Severní kanál mezi Irskem a Skotskem v novém rekordu. Říkám, akce následuje akci a díky kontaktům, které jsme si za ty roky vytvořili, přichází další a další nápady na různé přeplavby a plavecké akce.
Leden 2019
V mém hektickém životě, kdy hodně pracuju, hodně plavu, se musím starat ještě o dva velké psy, kočku a rybičky. Staral bych se rád i o své děti, ale obě studují v zahraničí, a tak nejsou moc doma. Navíc už jsou schopné se o sebe postarat samy. Naštěstí. Protože jsem to s péčí o děti nikdy moc nepřeháněl, doufám, že mi to jednou nebudou vyčítat. Dal jsem jim do vínku „samostatnost“ a starostlivou maminku. Takže si můžu plavat… V letošním Lednu přišla nabídka od Leszka Naziemce – vášnivého plavce a dobrodruha, který je zároveň členem našeho I.PKO týmu k přeplavbě úžiny mezi Gdyní a Helem – což je obdoba kanálu La Manche v Polsku, i když měří jen 18,5 km, ale je studenější v zimě cca 3°C a v létě 12-15°C. Pro polské plavce je to místo, kde trénují na kanál La Manche. Bez velkého přemýšlení jsem na toto pozvání reagoval kladně, i když jsem nevěděl, o co se jedná. Někdy to tak prostě je. Řeknete ano na akci, o které nic nevíte, protože Vám ji nabídne někdo, komu důvěřujete. Ani jsem se nepodíval do mapy, kde to je. Když jsem se občas někomu zmínil, že poplavu z Gdyně na Hel v zimním období v vodě pod 4°C, tak se na mě dívali jako na blázna a klepali si na čelo. Výborný plavec a kamarád Radek Táborský mi řekl, že je neskutečně slavná maratónská trať, která má obrovskou tradici a kde startovaly v minulosti i české legendy, např. Jan Novák, Petr Kolář nebo František Venclovský, kteří tam i trénovali před svojí přeplavbou kanálu v sedmdesátých letech.
Najednou ta akce dostala nový rozměr, vyšla tisková zpráva o přeplavbě a leták s mým jménem, do termínu akce zbývaly asi 2 týdny. Byl jsem zrovna v Rakousku na lyžích a měl jsem víc času. Požádal jsem Leszka o více informací. Napsal mi: „V pátek 1.3.2019 ve 14 hodin buď v Katowicích, odtud pojedeme do Gdyně autem.“ Sakra! To si musím vzít dovolenou! Jak šéfovi vysvětlím, že po týdnu lyžování na horách budu pracovat jen 4 dny z týdne? Pak budu týden v práci a pojedu na MS do Murmansku? Sakra! Sakra! Leszek mi napsal, že se mám rychle rozhodnout a dát mu vědět. Nemohl jsem cuknout, přece jsem mu to slíbil. Po návratu z hor jsem o tom promluvil se svým šéfem, řekl jsem mu o obou akcích zároveň. Gdynia – Hel, i MS v Murmansku. Přijal to. Měl jsem pocit, že mi dokonce fandí. A tak jsem 1.3. v 6 ráno sedl v Praze do Vlaku směr Katowice. Na Leszka jsem čekal v Kaffe Botanicus, které provozuje žena našeho kamaráda paramedika Michala Starosolski, který se účastní Leszkových akcí jako lékařský dozor – podpora. Do Gdyně jsme dorazili večer v 22 hod., byl jsem na cestě cca 17 hodin. Říkal jsem si, že je to jako cesta do Číny, kam jezdím pracovně. Hrůza! Usnuli jsme kolem půlnoci a ráno jsme si dali budíček na 5 hod. V 7 ráno jsme byli v maríně, odkud jsme měli vyplout na moře. Start byl naplánován na 8 hodinu. Kolem půl osmé se Leszek dozvěděl, že loď, na které jsme měli plout přes zátoku je mimo provoz. Druhá loď, kterou si objednala televizní stanice TVN 4, měla také technickou závadu, ale jela za námi do maríny. Mezitím probíhaly rozhovory pro 3 televizní stanice. Jelikož se jedná o 1. přeplavbu svého druhu v zimním období, měla akce velkou publicitu. Což se později ukázalo jako ne příliš dobře.
Loď COMANDOR (stejná loď, na které jsme přeplavali Baltské moře v roce 2016), dorazila kolem 8 hodiny a během cca 30ti minut jsme dokončili focení a rozhovory a nalodili se na loď. Cca v 9,00 jsme odstartovali. První plaval Leszek Naziemec, potom Krysztov Gajevsky, já, po mně Lukasz Tkacz, a pak měl plavat Marek Grzywa – štafeta byla pětičlenná. Píšu, že měl plavat Marek… Ano měl, jenže neplaval… Když jsem dokončil svých 15 minut ve vodě a vyškrábal se celý zmrzlý na loď, tak jsem se šel rozehřát do podpalubí Comandoru, kde jsem nad plynovým hořákem klepal asi 15 minut. Oblékl jsem se. Po půlhodině jsem se pořád klepal a přemýšlel, jestli budu schopen za 30 minut znova plavat, nebyl jsem si jistý. Mezi tím, co jsem se snažil dostat do pohody, přišla informace z paluby, že přeplavba je ukončena, že se vracíme ke břehu. Byl jsem docela rád. Vysvětlení bylo jednoduché. Nějaký Admirál, co měl ten den službu v přístavu, viděl v televizi přímý přenos z naší přeplavby a zjistil, že na tuto akci nemáme oficiální povolení, ani jsme nevěděli, že nějaké potřebujeme. Zavolal našemu kapitánovi a pohrozil mu ztrátou licence a velkou pokutou, pokud plavce nevytáhne z vody.
Všechno zlé pro něco dobré, pokud se ještě někdy pokusíme zdolat tento záliv, musíme se na to dobře připravit. Jsme sice trénovaní na studenou vodu resp. na 15 minut ve studené vodě, ale 4x po sobě? Je to reálné? Jaké to bude tam vlézt a plavat podruhé a po třetí a po čtvrté nedej bůh popáté? Během 6 ti hodin? Jak se budeme dávat dohromady? Po vylodění jsme jeli zpět na Hel do hotelu, kde jsme přespávali a šli jsme si zaplavat na pláž. Ze srandy jsem říkal, že to můžeme odplavat u břehu, abychom věděli, jaké to mělo být. Bylo krásně. Sluníčko, cca 10° C, voda 3° C. Neměli jsme však motivaci být ve vodě déle než 7,5 minuty. Pak jsme si zaběhali na pláži, dali si v hotelu teplé jídlo a jeli zpět do Katowic, kam jsme dorazili v noci. Ráno jsem sedl na vlak a jel zpět do Prahy.
34 hodin cestování kvůli 22 minutám ve vodě. Nikdo z nás nebyl nějak naštvaný nebo tak něco, ale každý to cítil jako malou křivdu. Podmínky byly téměř ideální. Leszek to chtěl trochu odlehčit a řekl nám příhodu světoznámého mořeplavce Roalda Amundsena (norský polární badatel), který říkával: „Dobrodružství je špatné plánování“ a přitom sám podnikl jednu ze svých výprav na kradené lodi. Řekl jsem si, že o cestování nechci chvíli nic slyšet, přitom jsem věděl, že za necelých 10 dnů letím do Petrohradu a Murmansku na MS v ledovém plavání. Leszek navrhl nový termín přeplavby na 1. zimní den na 23.12.2019. Super! To se stihnu připravit. Po dvou dnech, přišla nová zpráva, že termín bude 23.3.2019. Tedy jen 4 dny po návratu z Murmansku. Byl jsem rozhodnutý se z přeplavby omluvit – hlavně kvůli cestování. Zajímavá reakce byla od mého šéfa, když jsem mu říkal, že podruhé do Polska nepojedu, kvůli cestě a práci. Ptal se proč… Prý když už jsem se na to dal, neměl bych to vzdávat…
Věděl jsem určitě, že nechci cestovat 34 hodin, a taky jsem nevěděl, jestli bych podruhé do té vody vlezl. Tedy samozřejmě, že bych tam vlezl a plaval, ale co by to se mnou udělalo? V předvečer cesty do Murmansku 11.3.2019 se u mě zastavil Jirka Polanský, přivezl mi 200 USD za ledovou míli, kterou s bratrem Vítkem odplavali 10.2.2019, a které jsem měl předat v Murmansku Ramovi Barkaiovi. Řekl jsem mu o naší neúspěšné přeplavbě Gdynia – Hel, a také o novém termínu této akce. Zvolal radostí, že by mohl jet se mnou do Polska, pak si uvědomil, že bude na horách a řekl: „Já nemůžu, ale moje dvojče Vítek by určitě jel.“ Hledal jsem někoho, kdo mě tam odveze, a také někoho, kdo by doplnil štafetu na 6 členů, 75 minut na lodi je více než 60 minut na lodi. Každá minuta se počítá k dobru. Navíc Vítek je výborný plavec a pro tým by udělal cokoli, aby byl úspěšný. Zavolali jsme mu… Jirka to pustil nahlas, ve zkratce jsem popsal celou akci Vítkovi do telefonu. Bylo chvíli ticho, a pak Vítek řekl: „Já bych jel.“ Hned jsme začali plánovat, kdo by jel s námi abychom se vystřídali v řízení, přece jenom je to z Prahy do Gdyně 9 hodin cesty. Slovo dalo slovo a jel s námi 3. bratr Polanský: Honza. Ozval jsem se Leszkovi, jestli souhlasí, že štafetu rozšíříme o jednoho plavce. Souhlasil okamžitě, o Vítkovi už slyšel. Dvojčata Polanští letos naskočily do českého poháru v zimním plavání a jsem si jistý, že o nich ještě uslyšíme. Letos si oba vyplavali otužilecké třídy, aby v příštím roce mohli bojovat o pohár za celkové pořadí v Českém poháru, který už nese moje jméno za sezónu 2013/2014. Jsem si jistý, že jsem si vybral dobré nástupce. Navíc v příštím roce postupuji do starší kategorie, takže je potřeba, aby někdo obhájil moje letošní prvenství v kategorii a nejlépe někdo od nás…
V Murmansku jsme odvedli dobrou práci a naše 6ti členná výprava přivezla 6 medailí, podrobný článek z MS napsal Michal Štengl a jistě jste již měli možnost si ho přečíst, pokud ne, tak si ho najděte, neboť Michal Štengl je profesionální novinář a umí hezky psát.
Týden mezi Murmanskem a 2. přeplavbou Gdynia – Hel byl velmi hektický. Resp. 3 dny… Kromě práce, závodu TTT Party na 1000m v teplém 25m bazéně, kdy jsem si zaplaval svůj osobák 14,41 min. jsem se do bazénu nedostal, stihl jsem ještě koncert své oblíbené zpěvačky Bechy a návštěvu své dcery Báry. Jinak nic. Nebyl jsem ve studené vodě. Přesto jsem se cítil dobře. Těšil jsme se na přeplavbu. To mi poradil Radek Táborský, že si mám dát občas pauzu od studené vody, abych se do ní zase víc těšil.
Mám za sebou vynikající sezónu v zimním plavání. Vyhraju kategorii, mám medaili z MS na 1000 m v nule. Odplaval jsem ICE COMBO v Katowicích 2 x 1000 m v nule během 5 hodin, Odplaval jsem 2 závody na 1000 m v Hradci Králové – ve dvou dnech také v nule. Zaplaval jsem si na krásných závodech v německém Weistbronu. Doktoři v Murmansku i v Praze hodnotí moje EKG jako ok, akorát mám klidový tep pod 50 za minutu. Prostě klidový tep je klidový. Shodou okolností pro mě byl letošní nejtěžší závod na 1000 m v Náchodě také v nule, což bylo jen týden po double závodě v Hradci Králové, nastupoval jsem do něj asi ještě unavený a s obavami, záměrně jsem se na začátku šetřil, což mě stálo produkci tepla v závěru a odpadl jsem. Nicméně jsem to zvládl v pohodě. Cítím se připravený na přeplavbu Gdynia – Hel.
Vyrazili jsme v pátek 22.3.2019 ve 13 hodin. Dopoledne jsem byl ještě v práci. Nechci zneužívat vstřícnosti, jaké se mi dostalo od šéfa firmy pro moje plavecké soutěže. Řídil jsem asi do 16 hodin a pak mě vystřídal Honza, který nás bezpečně dovezl do 900 km vzdálené Gdyně. Přespali jsme v bytě mého kamaráda Piotra Bankovského, výborný plavec, v Murmansku mě 3 x porazil. Je o 5 let mladší a více trénuje. Loni ve Weistbronu jsem ho 2 x dal na 500 m a 1000 m, jednou on mě na 200 m. Vždy o pár vteřin, ale v Murmansku mi naložil hodně. Ráno jsme dorazili k lodi Comador v 7,30 a vydali se na moře… Tentokrát byla přítomna jen jedna televize a Leszek nás ujistil, že máme všechna potřebná povolení.
Odjeli jsme lodí na pláž, ze které jsme startovali. 1. Plaval Leszek, 2. Vítek Polanský, 3. Krysztof Gajevky, 4. já, 5. Lukasz Tkacz a 6. Marek Grzywa. Šlo to rychle. Za mraky jsme cítili slunce, které občas vysvitlo. Dokonce po doplavání 15ti minutového úseku bylo příjemnější zůstat bosý na palubě, než si obouvat pantofle, paluba byla lehce sluníčkem rozehřátá. Voda měla 4° C, vzduch byl mezi 6 – 8° C. Vítr vanul směrem do zátoky a asi v polovině se otočil směrem ven ze zátoky a vlny byly zpočátku malé, ale těsně před doplaváním na druhý břeh byly větší a trochu s námi cloumaly. Nejhorší pro mě bylo 1. Zotavení. Klepal jsem se 45 minut, ale cítil jsem sílu, že za dalších 30 minut budu schopný znovu plavat. Nešetřil jsem se. Při vzpomínce na Náchod jsem si říkal, že musím plavat naplno, aby mi nebyla zima. Od druhého 15-ti minutového úseku se z plavání a zotavení stala rutina. A Všichni jsme věděli, že přeplavba tentokrát bude úspěšná. Každé další plavání a zotavení jsem si dokázal více užívat. Když jsem šel po 4. Do vody, chtěl jsem už doplavat do cíle, ale bylo to ještě 1800 m, takže po mně musel do vody ještě Lukasz. Já jsem se po 4. plavání nešel rozehřívat, zůstal jsem na palubě a sledoval, jak se blížíme ke břehu. Když jsme byli asi 200 m před cílem, tak jsme naskákali do vody a jako tým jsme doplavali společně. Na břehu nás čekali místní otužilci a otužilkyně, novináři, náhodní kolemjdoucí atd.
Všichni jsme měli velkou radost z dobře vykonané práce. Nechali jsme se fotit a snažili se dát rozhovor TVN 4, ale v podstatě jsem kvůli špuntům v uších nic neslyšel, a taky jsem byl lehce mimo. K závěru přeplavby jsem 15 minut plaval, cca 8 minut jsem byl odhalený na lodi v teplotě 6 °C, a pak jsem zase 200 m plaval ve vodě 4°C pak jsem znovu 10 minut mrznul na větru. Moc jsem nevnímal, co mi kdo říká a po focení jsem zažil svoji první dnešní krizi. Moje oči čím dál víc sledovaly nedalekou hospodu, která pro mě byla jako magnet, toužil jsem tam jít a ohřát se. V podstatě jsem se nedíval doprava do leva a běžel jsem, směrem k hospodě. Vítek mě následoval, asi nechtěl, abych se ztratil v davu. Bylo mu jasné, že jsem mimo, lehce dezorientovaný. Věci jsme měli na lodi, byli jsme jen v plavkách. Nechal jsem si na sobě čepičku i brýlky na očích. Spěchal jsem do tepla. V hospodě byl krb. Bohužel nebyl zapálený. Stoupl jsem si k baru a třásl se. Neměl jsem u sebe nic, přesto jsem si řekl o čaj. Místo čaje mi někdo vrazil do ruky bílý hrnek s něčím teplým. Byl to rybí vývar. Vypil jsem ho na Ex. Někdo mi dal druhý hrnek se stejným obsahem. Díky bohu! Potom jsme dostali čaj. Klepali se mi ruce, ale už jsem byl schopen jeden čaj podat Vítkovi a druhý si sám připravit. Roztrhnout sáček s čajem a cukry a vše vložit a nasypat do hrnku. Stáli jsme kousek od dveří, které pořád někdo otevíral a nezavíral, dost jsem nadával… Uvolnilo se místo u stolu, byli jsme pořád v plavkách, zatím co ostatní hosté měli na sobě zimní bundy. Vítek od někoho dostal také bundu. Objednali jsme si polévku a kávu. Tentokrát nám přinesli velký hrnek s polévkou plnou masa – zase rybí. Byla to moje nejlepší rybí polévka v životě. Určitě si ji dejte, až budete v Helu na pláži. Honza převezl auto blíž k hospodě a přinesl nám nějaké oblečení, ale boty ne, ty jsme měli na lodi.
Když jsme všechno snědli a vypili, bylo nám dobře. Dokonce i krb už byl zapálený. Chtěli jsme zaplatit, ale účet vyrovnal otec od Krysztofa Gajevského. Děkujeme! Rozloučili jsme se s útulnou hospodou na pobřeží, sedli do auta a dojeli do přístavu, kam mezitím odplula naše loď. Bylo pro mě překvapení, že loď se vrací po vodě do Gdyně. Myslel jsem, že všichni pojedou autem, tak jak to mělo být při minulé přeplavbě. Tak jsme sedli do auta a jeli do Gdyně, zatím co ostatní jeli lodí. Kupodivu nám cesta trvala déle než jim. Měli jsme to asi 100 km, Loď jen 18,5 km. Podívejte se do mapy, Hel je na poloostrově, který je velmi úzký a na své severní straně má krásnou asi 50 km pláž.
Když jsme dorazili do Gdyně do přístavu, Loď už byla pryč a my jsme stihli závěrečné focení s týmem plavců, filmařů a záchranářů, kteří nás celou cestu doprovázeli na vodních skútrech… Ještě jsme slupli vafle se šlehačkou a jahodami, sedli do auta a upalovali domů, do Prahy, kam jsme dorazili ve 3 ráno. Odřídil jsem asi 300 km, nechtělo se mi spát, Vítek řídil asi 100 km a 400 km Honza, kterému moc děkuji, že nás takto podpořil.
Byla to krásná akce Leszku, děkujeme za zprostředkování tohoto dobrodružství…
Děkuji za přečtení, pokud jste dočetli až sem.
Jakub Valníček, 25.3.2019.