Doyenem naší dálko-/zimněplavecké rodiny je bezesporu Milan Svoboda a to nejen co se týká zásluh o náš sport, ale i díky jeho úžasnému jubileu. Vzhledem k obojímu převzal Milan Svoboda při úvodním závodu Českého poháru v Tovačově z rukou vedení výboru sekce DZP a jménem ČSPS i ČÚS Čestné uznání České unie sportu a rovněž medaili k 100. výročí založení Československého plaveckého svazu.
Velká osobnost dálkového a zimního plavání, na jehož rozvoji se desítky let výrazně podílel jako plavec, trenér, organizátor, funkcionář a rozhodčí, se narodil právě před neuvěřitelnými 90 lety 16. června 1929 v Jaroslavicích u Znojma. Celým srdcem pilot a celoživotní sportovec, jehož mamince učitel houslí řekl: „Paní Svobodová, Váš syn na housle bude hrát, jen když k nim přiděláte vrtule…“, skočil poprvé do studené vody ve Vranovské přehradě a to již počátkem března 1947.
Tehdy s dvěma kamarády, z recese a bez plavek, ale od tohoto křtu ledovou vodou se již Milan koupal v přehradě každou neděli, kdy tam jezdili. Po vážném onemocnění v roce 1956 musel podstoupit operaci plic a tak, aby se znovu dostal do kondice i za knipl (v té době již studoval Vojenskou akademii v Brně) začal se navíc pravidelně sprchovat studenou vodou, což dělá každé ráno dodnes, a sám se sekerou v ruce začal v zimě běhat k Bečvě, aby se v ní mohl vykoupat.
Později při působení na přerovském letišti zjistil, že i někdo jiný se chodí máchat do ledové vody do Rybníka (název rybníka kousíček od centra Přerova) a nechal se od něj přesvědčit a zúčastnil se (tenkrát ještě) vystoupení otužilců v Olomouci, což bylo v roce 1969/1970. Tím někým jiným nebyl nikdo jiný než František Venclovský, který tam také sloužil a již tehdy se otužování věnoval.
Na podzim 1970 ustanovili spolu pp. Matějčukem a Uvízlem pod hlavičkou TJ Spartaku Přerovské strojírny (SpPř) oddíl otužilců. Ještě neexistovala sekce pro otužování a tehdejší zimní plavci tak byli organizováni zpravidla pod turistickými oddíly. Přesto již začali pořádat závody, které Milan Svoboda zakládal a organizoval spolu s pp. Uvízlem a Kleinem a dalšími členy – Přerovský jarní kilometr v Bečvě, Den vítězství studentstva na Laguně a Silvestrovské koupání na Bečvě u Sokolovny, které se koná dodnes a bylo divácky největší sportovní akcí v Přerově (chodilo i 3000 diváků (!)).
Koncem 80. let Milan Svoboda převzal v oddíle předsednické křeslo a na něm úřaduje dodnes. TJ Spartak Přerov pod jeho vedením každoročně pořádá vedle již zmíněné Silvestrovské šou i zimní plavání na Laguně (Memoriál F. Venclovského) a do nedávna pořádal i dálkoplavecké závody na Výklekách nebo na Lipenské přehradě, na které Milan Svoboda před lety obnovil tradici plaveckých maratonů.
Když v roce 1974 založil Oldřich Liška pod Českým svazem plaveckých sportů sekci sportovního otužování a vytrvalostního plavání (resp. plavců vytrvalců), byl Milan Svoboda hned po založení do této sekce zvolen a spolu s Františkem Kosařem a Antonínem Nollem měli na starosti STK. Zanedlouho byl ovšem na základě udavačského dopisu přímo na ČSTV do Prahy ze sekce vyloučen, i přes nesouhlas jejích členů a veřejnou podporu přemožitele Kanálu La Manche Jana Nováka, z.m.s. a MUDr. Jaroslava Nováka, když byl označen za pravicového extrémistu a nepřítele KSČ, vyloučeného ze strany za neuposlechnutí rozkazu vpustit ruská vojska na letiště v srpnu 1968, kdy ho ze své funkce velitele letiště nechal pro ruské vojáky zatarasit. Přesto Milan pokračoval v práci a zpracovávání dokumentů i jako nečlen sekce a i proto na dokumentech z této doby není uváděno jeho jméno, přestože za Tondou Nollem dojížděl do Brna, kde od večera až do půlnoci zpracovávali dokumenty za Nollem připraveného pohoštění, které oba milovali – čerstvého chleba, másla a Maršovského sýra, na což má dodnes moc hezké vzpomínky. Stejným způsobem se podílel i na zpracování pravidel a soutěžního řádu pro Slovenský plavecký svaz, kde byla hlavní organizátorkou Ing. Kamila Jelenffyová. Jako rozhodčí totiž Milan Svoboda nasbíral obrovské zkušenosti. Plaveckým rozhodčím je již od roku 1952, kdy absolvoval kurz, rozhodoval na mnoha závodech, pořádaných v rámci ATK (armádní tělovýchovný kurz), později byl jedním z prvních účastníků kurzu rozhodčích pro DZP a získal I. rozhodcovskou třídu. Vrcholem jeho rozhodcovské kariéry, vedle stovek odpískaných dálkových i zimních závodů, bylo domácí Mistrovství Evropy v DP pořádané na Slapech v roce 1993.
Milan Svoboda byl také jedním z největších bojovníků, spolu s Ostraváky (tehdy silný otužilecký oddíl NHKG), za zrušení názvu „sportovní otužování“ a jeho změnu na „zimní plavání“ a za soutěžení v zimní vodě formou závodů v plavání. Ano, dnes si již málokdo z aktivních členů pamatuje, že se plavalo pouze na bonifikaci za uplavanou trať, nikoliv na pořadí nebo čas. Výjimkou byl tehdy populární závod na čas v bazénu ve Vratimově, kde se soutěžilo na čas již v 60. letech na čas a Ostraváci a zejména Bohouš Stoklasa udivovali přítomné diváky i skoky z můstku do ledové vody. Přestože se v tehdejší době stavěly kapacity včele s „tátou Liškou“ proti, tento názor a přístup postupně převážil a nakonec byl převzat do podoby a názvosloví, které používáme dnes. Milanovou zásluhou je i finální název dnešní sekce „Dálkového a zimního plavání“.
Sám Milan Svoboda jako sportovec odplaval mnoho nejdelších zimních závodů na nejdelší trati jednoho kilometru (úctyhodných 66) a pravidelně se zúčastňoval i letních plaveckých maratonů až do doby, kdy upřednostnil přípravu Zdeňka Joukla na kanál La Manche, k čemuž ovšem nakonec po tříleté přípravě nemohlo vzhledem k tehdejším poměrům dojít (měl být 3. Čechoslovákem a 2. Přerovákem).
Milane, k jubileu přejeme za celou plaveckou rodinu i veřejnost všechno nejlepší a do dalších let hodně zdraví a spokojenosti.