Jméno MUDr. Jaroslav Novák dnes zřejmě mnoho neřekne současné generaci českých dálkových plavců. Pro vyznavače plavání na otevřených vodách z období poslední čtvrtiny minulého století se však tento plavec, lékař, vědec a funkcionář stal ikonou reprezentující období přeměny našeho sportu z aktivity provozované hrstkou podivínů až po olympijskou disciplínu.
Nebylo vůbec jednoduché Jaroslava Nováka zastihnout a domluvit termín k oficiálnímu předání ocenění při příležitosti osmdesátých narozenin (!), které v srpnu oslavil. Stejně jako během celého svého života, je totiž „Jarda“ neustále v jednom kole a volný čas je pro něj pojmem naprosto neznámým.
Zadařilo se až na valné hromadě sekce DZP, kde jsme konečně mohli našemu emeritnímu předsedovi a členovi Síně slávy ČSPS poblahopřát k životnímu jubileu a poděkovat za obrovský kus práce ve prospěch dálkového a zimního plavání (na fotce z rukou nástupce a současného předsedy sekce Michala Štěrby).
Pro pamětníky a milovníky historie našeho sportu jsme zaznamenali stručný výtah z příspěvku Jaroslava Nováka určenému delegátům valné hromady po obdržených gratulací a ocenění:
„Od dětství jsem byl rodiči veden spolu s bratrem a sestrou k všestranné sportovní aktivitě. Začínali jsem s tenisem a lyžováním, ale po obnově provozu v městských lázních, vybombardovaných za náletu na konci války v r. 1945, jsme se stali členy plavecké sportovní školy a později plaveckého klubu Slavia Plzeň. Bratr Vladimír (nar. 1942) a sestra Helena (nar. 1947) se později věnovali hlavně tenisu, zatímco já zůstal u plavání a návazně na to u vodního póla. Byl jsem součástí mužstva, které hrálo mnoho let 1. ligu a v roce 1968 dokonce vybojovalo celkové 3. místo! Současně při tom jsem již také ale trénoval mužstvo dorostenců.
Když se v r. 1970 a 1971 pokusil český plavec František Venclovský o překonání Kanálu La Manche – poprvé neúspěšně, ale při druhém pokusu již úspěšně, o jeho výkonu se hodně psalo v denním tisku a jeho výkony zaujaly i mě. Začal jsem se o dálkové plavání u nás blíže zajímat a v té době se jako nejdůležitější a největší závod plaval maratón na přehradní nádrži Lipno. A právě tam jsem se v roce 1973 poprvé odhodlal ke svému prvnímu startu v plaveckém maratónu Lipno (o jehož historii jsme psali zde). 18°C chladná voda byla pro mě v závěru 10-kilometrové trati značným utrpením (první absolvovaný maratón MUDr. Nováka můžeme vidět přímo ve výsledcích závodu z roku 1973).
To jsme již byl v kontaktu s vůdčí osobností především otužileckého sportu a předsedou tehdejší komise sportovního otužování a dálkového plavání (ve zkratce SODP, předchůdkyně dnešní sekce DZP), dlouhodobým propagátorem a organizátorem sportovního otužování a dálkového plavání panem Oldřichem Liškou z Prahy. Stal jsme se členem této komise Českého plaveckého svazu a společně jsme začali pomalu dohánět to, co bylo v ostatních plaveckých sportech samozřejmostí: první pravidla a soutěžní řád, systém soutěží (tzv. Český pohár jednotlivců i klubů), výchovu nových trenérů a rozhodčích, metodiku tréninku sportovního otužování a dálkového plavání (jejichž duchovním otcem, společně s dalšími osobnostmi, především MUDr. Václavem Zemanem, je; k tomu je rovněž autorem a spoluautorem unikátních vědeckých prací zabývajících se adaptací organismu na pobyt v chladné vodě).
Jak postupně rostla výkonnost a popularita našich dálkových plavců, Kanál La Manche přeplaval v r. 1974 další český plavec Jan Novák (shoda příjmení bez příbuzenského vztahu), na Lipně startovali také první zahraniční plavci (z Polska a ze Sýrie), naši plavci začali startovat v zahraničí (nejčastěji v Polsku, v NDR, ale také v Sýrii v roce 1978), jsem již samozřejmě věděl, že ve světě se plavou významné profesionální maratóny, jako je Capri-Neapol, maratóny v Egyptě, v Kanadě a v Jižní Americe, ale účast na těchto závodech v tehdejších politických poměrech nebyla možná (dálkové plavání bylo pokládáno za sport 4. kategorie bez jakéhokoliv nároku na nějaké centrální finanční dotace či mezinárodní sportovní styk). Postupně se však přece jen některým plavcům podařilo díky soukromé iniciativě dostat se na tyto zahraniční významné maratóny a přivézt domů cenné informace, jak takové soutěže vypadají. Začínali se objevovat i výkonní bazénoví plavci, kteří v dálkovém plavání hledali další možnost sportovního vyžití a tak se nám v r. 1983 podařilo uspořádat první oficiální mistrovství České republiky v dálkovém plavání. Zde zazářil pozdější úspěšný reprezentant Michal Šanda – vítěz závodů na 5 a 20 km a vítězka v kategorii žen na 5 km – Lída Jelínková, pozdější první česká plavkyně, která zdolala La Manche.“
I MUDr. Jaroslav Novák se nadále pravidelně zúčastňoval dálkoplaveckých závodů a v první bodované sérii u nás v roce 1975 obsadil celkové 7. místo! V r. 1983 pak dokonce startoval ve Francii v ústí řeky Rhony na 14 km ze St. Nazaire do La Plein sur Mer, ve kterém doplaval jako třetí (a jak skromně doplňuje také jako poslední, který doplaval). O rok později pak byl prvním Čechem, který se objevil v proslulém průlivu Catalina (do San Pedro u Long Beach), dnes součásti Ocean Seven, jako člen mezinárodní štafety, když tímto sportovním výkonem vyšperkoval svoji účast na olympijském vědeckém kongresu v Eugene (stejně jako startem na mistrovství US na 10 mil o týden dříve), když ovšem samotná tehdejší ČSSR nakonec svoji účast na OH v Los Angeles bojkotovala, pramenila z těchto startů řada následných nepříjemností tak příznačných pro tehdejší dobu.
„Postupně rostly nejenom počty závodů i účastníků v domácích soutěžích, ale také starty úspěšné starty českých plavců v zahraničních maratónech. Tak přišel rok 1986 a nejlepší český dálkový plavec Michal Šanda se vypravil na první LONG DISTANCE SWIMMING WORLD CUP do anglického Windermere. Tam ho doprovázel jeho otec doc. Miroslav Šanda a na mítinku zástupců zúčastněných výprav navrhnul právě mě jako lékaře do nově vznikající subkomise (dnes TOWSC), která se měla vytvořit jako přípravný orgán FINA před začleněním dálkového plavání mezi plavecké sporty, celosvětově řízené touto mezinárodní sportovní institucí. Navrženou 5tičlennou komisi následně FINA schválila a pověřila ji přípravou základních pravidel a dokumentů. Já jsem byl pověřen zpracováním zdravotní problematiky dálkového plavání, zejména postupů v případě poruch termoregulace (hypo- a hypertermie). Ty jsem předložil na schůzi této subkomise v Evianu v r. 1988. Komise rovněž připravila návrh na pořádání MS na tratích 25 km a na 5 km, ale do programu mistrovství světa byla jako první v r. 1991 zařazena jen disciplína 25 km (na rozdíl od evropská federace LEN, která zařadila do své termínové listiny mistrovství Evropy na tratích 5km a 25 km již v r. 1989 tak, jak to TOWSC doporučila). Právě na tam jsem měl přednášku o zdravotních problémech OWS pro početné trenérské auditorium.
Jako člen TOWSC FINA jsem se zúčastnil i MS 1994 v Římě (OWS bylo v Terracině) a v r. 1998 v Perthu (OWS bylo ve Fremantle). Přednášel jsem na trenérském semináři v rámci Světového poháru v Lac Saint Jean v Robervalu, zúčastnil se mnoha schůzí TOWSC např. v Barceloně, v Terracině, v Rio de Janeiru, v Hong Kongu, a jednu ze schůzí TOWSC jsme organizovali přímo v Praze. Mnohokrát jsem působil jako hlavní rozhodčí nebo delegát FINA při závodech Světového poháru v OWS.
Souběžně s tím jsem se však nadále angažoval ve vodním pólu. Naše klubové družstvo žen dokonce vyhrálo MČR (1991) a účastnilo se i Poháru mistrů evropských zemí (3x semifinále), později startovaly na ME žen, juniorek i kadetek (stříbro v 2001 v Manchesteru). V roce 1996 jsme pořádali MS juniorek v Praze a v roce 2000 ME juniorek v Plzni.“
MUDr. Jaroslav Novák je přitom stále na plný úvazek zaměstnán jako lékař na Ústavu sportovní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, vyučuje tělovýchovné lékařství nejen na své „alma mater“, ale také na Západočeské univerzitě (posluchači oboru tělesná výchova) a navíc ještě Kineziologii a Funkční diagnostiku na Vyšší odborné škole zdravotní a managementu. Kromě pedagogických úvazků je součástí jeho práce také výzkum a s ním spojené přednášky na odborných kongresech a publikování výsledků. Navíc celou řadu let působil jako vedoucí redaktor fakultního zpravodaje „Facultas nostra“.
Přitom všem zůstává nadále věrný jak plavání, téměř každoročně účastní Českého mistrovství masters, kde sbírá medaile téměř ve všech disciplínách, tak i vodnímu pólu, kde se např. zúčastnil v kombinovaném masters týmu (CZE + SVK) FINA World Masters Championships a vybojoval dokonce zlaté medaile v kategorii 70+ (v Montrealu a v Budapešti 2017). Cennější medaile z plaveckých soutěží, ale také např. z přespolního běhu na 10 km či z triatlonu, vybojoval i na světových hrách lékařů MEDIGAMES v Las Palmas, Antalyi, Záhřebu, Welsu, Limericku, Mariboru a Marseille, a jak doufá, po výpadku kvůli pandemii bude mít další možnost startovat na tomto celosvětovém sportovním klání v Lisabonu.
„Kromě plaveckých sportů (plavání, vodní pólo, dálkové plavání) jezdím skoro denně na kole, občas si zaběhnu přespolní běh, s manželkou Helenou chodíme na turistické výšlapy. Naše tři děti během své sportovní kariéry také všechny startovaly v dálkoplaveckých mistrovstvích ČSR, o Evě [nar. 1977] jsem psal výše, také Šárka [nar. 1974] má doma několik DP medailí a Jakub [nar. 1979] dokonce reprezentoval ČSR jako junior v DP závodě v Dardanelách u Istanbulu.
Dnes nám radost dělají už i vnoučata. Šárka má dva syny, oba hrají dobře fotbal. Eva má tři děti, Adam [12] a Ema [9] už závodně plavou, Vanda [4] zatím děla první samostatná tempa. Syn Jakub je zatím svobodný, věnuje se jako trenér a manažér běžeckému lyžování.
Předloni v lednu uspořádal Český plavecky svaz slavnostní zasedání ke 100 letům svého založení. Obdržel jsem Čestný diplom a medaili jak od Českého svazu plaveckých sportu, tak od Českého svazu vodního póla. Rovněž jsem byl zařazen do Síně slávy plaveckých sportů. Je potěšitelné, když současní představitelé plaveckých sportů nezapomínají na ty, co se tužili před nimi, ale ještě potěšitelnější je vidět, že úsilí, věnované těmto sportům, nese dodnes své ovoce a oba sporty se nadále úspěšně rozvíjejí.“
Zbývá snad již jen dodat, že zkušeností a renomé MUDr. Jaroslava Nováka budeme velmi rádi využívat i nadále, primárně při aktualizaci již poněkud letitých metodických materiálů a rovněž při školeních nových trenérů v našem sportu.
A závěrem už jen ještě jednou, za všechny plavce i pólisty, „Jardo, vše nejlepší k osmdesátinám!“