Vystudovala žurnalistiku i práva. Místo slibné kariéry doma ale vyrazila trénovat malé akvabely do Francie. Když si svérázná Zdenka Krčálová usmyslela, že přeplave La Manche, nikoho ze známých to ani nepřekvapilo. Bez pořádného tréninku slavný kanál pokořila a nyní rodačka z Brna plánuje další extrémní dobrodružství.

Všude naprostá tma, pobřeží u britského Doveru ovíval chladný noční vítr. A na pláži stála ona. Odhodlaná a nevyspalá.

„Šíleně jsem si nadávala. Vůbec se mi do vody nechtělo, když jsem si ještě představila, že v ní budu dalších jedenáct hodin,“ vzpomíná Zdenka Krčálová. Nakonec se ale brněnská rodačka přeci jen vydala vstříc životnímu dobrodružství.

Za 10 hodin a 49 minut, ubíjejících 34 kilometrů, při kterých ji trápily nepříjemné vlny a mořská nemoc, zamávala 31letá dálková plavkyně posádce své doprovodné lodi z francouzského břehu.

Jako 21. český plavec pokořila slavný kanál La Manche.

Nebyla nejrychlejší, přesto se její plavba vymykala. Už jen tím, že na extrémní výkon neabsolvovala žádnou speciální přípravu. Nebo tím, co ji k známé úžině přivedlo. „Byla jsem v životě trochu ztracená, tak jsem si řekla: Dám La Manche,“ vypráví vytáhlá blondýna, která poslední roky žije v Marseille, kde trénovala malé akvabely. (Pokračování textu…)

Dva roky nic, za poslední čtyři roky pouze Aneta Lokajová, ale letos se zdá, že si to čeští plavci chtějí na Kanálu La Manche více než vynahradit. Nejdříve se do chladných vln vnořil po třech dnech čekání ve tři ráno již 23. července Radek Táborský. Za nejvhodnější měsíc se z hlediska teploty vody přitom považuje srpen, do kdy teplota vody během léta stoupá a v němž kulminuje. Proto také 60% úspěšných přeplaveb je právě ze srpna. Dalších 20% plave v září, kdy je voda ještě teplejší z léta, ale již chladne a hlavně se krátí denní světlo. 20% pak plave již v červenci, kdy se voda teprve prohřívá a nedosahuje ještě svých nejvyšších letních teplot, které ovšem samozřejmě stále zůstávají hluboko pod teplotami českých řek, jezer a rybníků. Však je také hypotermie tím největším strašákem všech, kteří na La Manche míří. A oprávněně. Když se zeptáte českých plavců, kteří na La Manche uspěli, co se jim jako první vybaví? Téměr od všech uslyšíte: “Zima”. Když toto řekne i ten nejotužilejší z nich, přestanete kombinaci únavy se studenou vodou podceňovat. Pak nezbývá, než se na to řádně připravit a pečlivě vybírat tréninkové lokality. Radek Táborský a Aleš Rucký proto vyrazili na přelomu dubna a května na osvědčené předkanálové soustředění na chorvatský Hvar, kterým prošla většina českých plavců „Kanálníků“, protože místní moře v tu dobu dosahuje ideální lamanšské teploty 16°-16,5°C. Po návratu pak již cíleně plavali pouze ve venkovních vodách a když jejich teploty přesáhly 16-17°C, pomohla vltavská kaskáda, která v osvědčeném tréninkovém místě I. PKO v Praze v Bráníku udržuje i v červnu teplotu zpravidla 15°-16°C. Když začátkem července i tam voda dosáhla “termálních” 17°C, pomohla Vltava o pár kilometrů výš proti proudu ve Zbraslavi, nad soutokem s Berounkou, která Vltavu přihřívá, a kde měla i v červenci krásných 13-14°C. Pak samozřejmě těch 16,5-17°C, které na Kanále nakonec na přelomu července/srpna byly, představovaly pro Radka Táborského i Aleše Ruckého, připravených na 15,5°-16°C, příjemně “teplé” překvapení. V každém případě v dřívějším termínu než Radek Táborský přeplavala La Manche pouze Abhejali Bernardová. (Pokračování textu…)

Aleš Rucký z Pardubic v sobotu přeplaval mořskou úžinu La Manche mezi Anglií a Francií. A jak přiznává, bez štěstí a přízně „boha moří“ se tak výjimečný výkon nemůže obejít.

Zatímco se stovky nelegálních přistěhovalců snažily o víkendu dostat z Francie do Británie tunelem pod Lamanšským průlivem, třiačtyřicetiletý pardubický prodejce navigačních systémů Aleš Rucký se ve stejnou dobu a vlastními silami pokoušel nad nimi o úspěch v opačném směru a po moři. Poprvé v životě a ihned uspěl. Jako dvacátý člověk ze země, která nemá moře, se stal přemožitelem kanálu La Manche.

„Kdybych měl něco doporučit někomu, kdo si chce zkusit totéž, pak by měl hlavně vědět, že i když udělá všechno pro to, aby to zvládnul, nemusí to dopadnout. A v takovém případě ho to nesmí zlomit,“ říká Aleš Rucký.

Jaké to je zdolat La Manche?
Určitě jsem šťastný. Byla to dlouhá cesta, hodně přípravy, velký nápor na psychiku. Po zdolání to celé ze mě spadlo. Je to štěstí, ale předcházela tomu spousta dřiny. (Pokračování textu…)