Letošní 70. ročník Memoriálu Alfreda Nikodéma je příležitostí připomenout si historii této akce. Letos poplavu už po čtyřicáté čtvrté, v letech 1993 – 2002 jsem jako předseda pořádajícího klubu tuto akci zajišťoval. Kromě informací např. od Oldřicha Lišky, Vladimíra Kulíčka a Václava Židka proto mohu přispět i některými osobními zážitky a vzpomínkami.

Snad každý otužilec ví, že zakladatel sportovního otužování v Československu Alfred Nikodém (25. 3. 1864 – 30. 10. 1949) byl zlatníkem. Tento všestranný sportovec byl zdatným běžcem, chodcem a jezdcem na koni. Poprvé plaval v prosinci v Praze ve Vltavě se skupinkou otužilců v roce 1923. V roce 1928 už plavalo o vánocích u Národního divadla 63 plavců, samozřejmě opět pod jeho vedením. K upoutání pozornosti diváků volil i netradiční metody – v ledové vodě plaval ve vojenské uniformě s puškou na zádech nebo s nohama v pytli. Dnešním slovníkem lze říci, že Nikodém byl ve své době celebritou. Ke kulatým narozeninám dostával blahopřání i od ministrů tehdejší vlády. V roce 1930 byl otevřen plavecký bazén pod Barrandovem a kvůli propagaci vyzval herec Vlasta Burian Alfreda Nikodéma k plaveckému závodu na 100 metrů. I to dokazuje tehdejší Nikodémovu oblibu a širokou známost. (Pokračování textu…)

Významné osobnosti
Jako každý sport na této planetě, má i plavání otužilců své významné osobnosti, a to i v dobách, kdy se vlastně o sport vůbec nejednalo.

Vincenz Priessnitz (1799-1851)
Narodil se 4. října 1799 v nejsevernějším cípu dnešního Olomouckého kraje. Priessnitzovo rodiště tvořilo asi 18 domků vzdálených cca půlhodinu pěšky od města Frývaldova (dnešní Jeseník).
S léčbou studenou vodou začal na svém vlastním těle, když si sám vyléčil zlomená žebra za pomocí studených obkladů a opěradla židle. Poté začal léčit i blízké okolí. Jednalo se hlavně o pohmožděniny, vymknutí, podvrtnutí a podobné úrazy. Priessnitzova úspěšná léčba mu přivedla mnoho dalších pacientů a to ho přimělo používat léčení studenou vodou ve stále větším rozsahu.
Vincenz Priessnitz přišel na to, že použití studené vody na zpocené tělo má příznivý vliv na cirkulaci krve, a proto zavedl pocení před studenou lázní. Začalo se mu přezdívat „vodní doktor“ a byl vyhledáván nemocnými ze všech krajů. Roku 1818 se stal jeho původní dřevěný domek malým vodoléčebným ústavem. (Pokračování textu…)

Nedávno jsem poodhalil zapomněním již dávno skryté první ročníky Lipenského maratónu, který začal koncem 60. a počátkem 70. let psát novodobou historii dálkového plavání. Označení „novodobou“ je ovšem skutečně namístě, protože plavecké maratóny nebyly žádnou novinkou a plavaly se i u nás dávno dávno před Lipnem, jak jsme se ostatně již několikrát na našich stránkách těmito pionýrskými začátky plavání, kterého tehdy bylo VÝHRADNĚ na OTEVŘENÝCH VODÁCH a téměř výhradně na DISTANČNÍCH TRATÍCH, zabývali. V článku o Lipnu jsem zmínil, že na startu dnešních maratónů se objevují borci, kteří závodili v maratonech již od poloviny 70. let a právě tento týden jsme oslavili čerstvého mistra republiky na 5km z Mělic v kategorii nad 70 let Bedřicha Hanuše, kterého máme zdokumentovaného ve výsledcích z Lipna 1973, které jsou na stránkách k dispozici. (Pokračování textu…)

Oldřich Liška, nestor československých otužilců, se narodil 7. srpna 1910, tj. právě před 105 léty. Ve své celoživotní neúnavné činnosti navázal na Nikodemovy popularizační aktivity, a otužování propagoval po celém tehdejším Československu. Jeho zásluhou existuje dnes v České i ve Slovenské republice několik desítek otužileckých klubů. Od nejútlejšího mládí měl mimořádně úzkou vazbu na plavání, bez ohledu na teploty vzduchu a vody. Založil historický TOK (Tělovýchovný otužilecký klub), který byl téměř rodinnou institucí. Pracoval v tom směru nesmírně obětavě, třeba i za cenu osobního omezování. Byl pravým tátou všech otužilců, rádcem, organizátorem, stanovil meze činnosti ve sportu otužování tak, aby přinášelo nezbytné zocelení tělesného stavu a přitom jej neohrožovalo. S politováním je nutno říci, že v současné době jsou za účelem senzace nebo lámání rekordů tyto dávno ověřené hranice spolehlivých možností často překračovány. Legendární byly jeho zájezdy po republice, na kterých s sebou vozil skládací branky na vodní pólo, které s ostatními otužilci hrál před užaslými diváky. Metodiku otužování posouval dál pokusy na vlastním těle. V horách hledal a nacházel místa, kde otužilci mohli zvyšovat svou otužilost i v letních měsících. Založil tradici plaveckých maratonů na Lipně, které nesou zaslouženě jeho jméno. Je i zakladatelem otužileckých plaveb v ponorné říčce Punkvě v Moravském krasu – Memoriálu T. K. Divíška, kterým v jeskyních za svitu reflektorů každoročně první říjnovou neděli začíná otužilecká zimní sezóna. Rovněž první přemožitelé kanálu La Manche František Venclovský a Jan Novák byli s Oldřichem Liškou sportovně propojeni. (Pokračování textu…)

Náš sport má předlouhou tradici a snažím se již mnoho let ji poodkrývat pro ty, kteří o to mají zájem, pro ty, kteří jsou na ni pyšní a hrdí a neustále je ohromuje a naplňuje při jejich vlastních soubojích se vzdálenosti, únavou, povětrnostními podmínkami i vlastní vůlí, pro tehdejší plavce, aby si připomněli tehdejší závody a jejich atmosféru, i pro současníky, aby se přiučili, kdo je v našem sportu kdo a jak to tehdy bylo. Historie dálkového plavání u nás se vine již od roku 1895, od kdy se pravidelně závodí v Praze, samozřejmě na otevřené vodě – ve Vltavě a samozřejmě na distanční trati – hned zpočátku na 2000m. Ostatně tímto jsem se na našem webu více zaobíral před OH v Pekingu 2008, kdy jsem psal, že dálkové plavání nebude na OH prvně, pouze se tam vrací, po 1,2km ve studeném moři v Aténách 1896, 4km v Seině v Paříži 1900 nebo jedné míli v umělém jezeře v St. Louis 1904. Abych toto povědomí o tradicích dálkového plavání u nás opět trochu posílil a zároveň vzdal čest velkým plavcům minulosti, dovolím se v pravidelných okénkách do historie ohlédnout se zpět. Již vloni jsme si představili první sezónu 1975, kdy se bodovala soutěž o nejlepšího dálkového plavce, a také dlouhou historii maratonu Lipno od roku 1967. Předloni jsme se vrátili o dvacet let zpět k ME v Terracine 1991 nebo k 40. výročí plavby přes Vislu Václava Židka a k jeho knize Sám ve víru zdymadel. Pavel Trebichavský se zase pro nás všechny zabýval pionýry plavby přes Kanál La Manche Matthew Webbem, Thomasem W. Burgessem a Getrudou „Trudy“ Ederle. (Pokračování textu…)