Dobrá rada nad zlato
Už když jsem stál s Františkem Venclovským na prknech Občanské plovárny v Praze mi bylo jasné, že můj další cíl bude mezi břehy Francie a Anglie ve vodách kanálu La Manche. Byl jsem rozhodnut přeplavat ho oběma směry nonstop. Moje rozhodnutí podpořil i fakt, že František Venclovský a Jan Novák ho překonali při oslavách 100. výročí přeplavání, a to každý už podruhé, přičemž Venclovský měl v kategorii veteránů nejlepší čas na světě.  A tak mi začal několikaměsíční administrativní maratón na souši; nebyl nijak jednoduchý, a navíc byl psychicky vysilující. Mezi blízkými přáteli jsem pro svůj záměr podporu měl, horší bylo nepochopení ze strany placených funkcionářů Československé tělovýchovy. Jejich zamítavé stanovisko bylo podloženo především nedostatkem devizových valut. Chápal jsem to, a proto začal valuty shánět z jiných pramenů. Jistě, šlo všechno si ulehčit a zjednodušit, stačilo najít nějaké slavné výročí a na jeho počest plavat, ale k něčemu takovému bych se nesnížil. Musím se ale přiznat k tomu, že jsem nějaký čas uvažoval o využití prvního výroční podepsání Helsinské smlouvy o občanských právech. Ale bylo jisté, že bych tvrdě narazil na odpor vyšších míst a v životě bych si už nezaplaval. (Pokračování textu…)

Ve dvou se to lépe táhne
„Pro vás uděláme všechno, pane Židku. Jenom po nás, proboha, nechtějte povolení k proplavání turbínami Štěchovické přehrady!“ smál se guvernér Povodí Vltavy, ředitel Schmidt. O rok později jsem totiž přišel s novou žádostí plavat ze Slap do Prahy, ale až do centra, na Občanskou plovárnu. Trať měla měřit rovných 40 kilometrů a místo dřívějších dvou zdýmacích komor to měly být teď tři – třetí v propusti na Smíchově. Bylo to necelý rok po mém sólovém plavání Slapy – Praha a pro změnu to měla být plavba společná. Několik měsíců před tím jsem totiž napsal Františku Venclovskému, jestli by nechtěl plavat se mnou. František nabídku přijal a vzal ji současně jako přípravu na svou třetí plavbu přes kanál La Manche, tentokráte v kategorii veteránů. (Pokračování textu…)

Když se čerti ženili…
Bylo něco před půl čtvrtou. Po rozloučení se všemi známými jsme pomalu odcházeli od Vltavy. Já jsem na sobě pozoroval stále větší útlum, menší postřeh, otupělé reakce a dosud neznámý pocit strachu. Začal se zvedat vítr a nad barrandovskými skalami se objevil šeděolovnatý těžký mrak. (Pokračování textu…)

Šedé skály Barrandova
Doplaval jsem k mostu ve Štěchovicích a zjistil, že davy lidí na něm ještě více zhoustly. Na mávání odpovídaly i posádky doprovodných lodí. Podplaval jsem betonovou tribunu. Na levé straně řeky stály další desítky lidí.

Ráz krajiny se ve Štěchovicích změnil. Zalesněné kopce se trochu vzdálily od vody. Já jsem se položil znovu na záda a plaval pro úlevu znak. Proud řeky v těchto místech už nebyl tak silný. Loď Pavla Sočavy se opět zastavila a nechávala se unášet proudem. (Pokračování textu…)

Sám ve víru zdymadel
Když jsem se probudil, bylo několik minut do čtvrté a začínalo se rozednívat. Já jsem však ještě chvíli ležel a poslouchal odfukování svých přátel. Velmi jsem si přál, abych byl už konečně na startu. To nekonečné čekání se nedá vydržet, to by snad nemělo být. Věděl jsem, že jak se ponořím do vody, všechno ze mne spadne a budu plavat beze stresů až do konce. Tyto stavy mi byly známé z předešlých maratónů a pokaždé byly stejné. Záleželo jen na tom, o jak náročný maratón šlo. Copak asi dělá Honza Novák? Možná, že se jako já převaluje z boku na bok a nemůže spát.A nebo se už konečně dočkal příhodného počasí a plave někde uprostřed Kanálu? Tolik vysněného kanálu La Manche, který ho, zrovna tak jako Venclovského, stál předem spousty sil, než se stoprocentně připravil a získal souhlas k plavání. Moc jsem si přál, aby byl jeho pokus úspěšný. V myšlenkách jsem se vrátil ke svému pokusu, znovu a znovu jsem probíral celou trať, kterou budu za dvě hodiny absolvovat. Snad se na nic nezapomnělo. Podíval jsem se na hodinky, bylo za pět minut půl páté. Za oknem bylo skoro úplné světlo a obloha byla bez jediného mráčku. Bude pěkně, počasí mi přeje. (Pokračování textu…)